Chronické návraty ruského prezidenta Borise Jelcina po neméně chronických ochořeních či dovolených jsou doprovázeny stejně chronickými „tělesnými tresty“: ty uděluje Jelcin ruské vládě za to, že nesplnila ty či ony jeho sliby či nenaplnila obsah jeho četných výnosů. Jinak tomu v politickém systému postaveném de facto na prezidentově samovládě ani nemůže být. Proto také nepřekvapilo, že když se teď Jelcin zotaven vrátil do Kremlu, vzal si na paškál premiéra Viktora Černomyrdina i oba první vicepremiéry Anatolije Čubajse a Borise Němcova.
Jelcin jako monarcha
V rámci prezidentského systému a „pragmatického“ voluntarismu Jelcin - tu pro uklidnění, tu pro zastrašení opoziční Státní dumy - zařazuje do vlády či z ní naopak vyhání reformátory. V poslední době však tyto projevy sílí a přispívají k rozkolu i v samotné výkonné moci, jež se dosud v pudu sebezáchovy snažila vystupovat společně - zvláště pak její reformátorská skupina, vytvořená počátkem loňského roku při restrukturalizaci nařízené Jelcinem.
Výjimku činil premiér Černomyrdin, jenž se s nástupem dvou prvních vicepremiérů, Čubajse a Němcova, dostal do ústraní. Dost možná proto, že právě on mohl ohrozit Jelcinovo příští znovuzvolení v roce 2000. Upadnutí premiéra do nemilosti ale Jelcin naplánoval i z jiného důvodu. Loňské postoje opoziční většiny Státní dumy vůči vládě i prezidentovi ho postavily před nesnadnou volbu. Dumu mohl pomocí svých až příliš často využívaných kompromisů …
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
