Ministr vnitra, člověk v této zemi odpovědný za veřejný pořádek a dodržování zákonů, byl členem zločinecké organizace a vstoupil do ní právě v období, kdy ročně vraždila stovky lidí a desítky tisíc zavírala do koncentračních táborů. To není skandální odhalení, ale všem dobře známý a obecně přehlížený fakt - není přece tajemstvím, že Václav Grulich byl skutečně v letech 1953–1969 členem KSČ. Nad tím se už nikdo nerozčiluje. Členství v KSČ jistě není doporučením, říkají mnozí, není ale možné jen kvůli tomu odmítat schopné lidi. Vždyť ve straně byly miliony Čechů a žádná polistopadová vláda se dosud bez bývalých komunistů neobešla.Přesto sotva někdo může popřít, že jmenování Grulicha a ještě více jeho náměstkyně Yvonne Streckové (členkou KSČ byla v letech 1952–1989) tichou dohodu o toleranci bývalých komunistů buď přestoupilo, nebo rovnou zrušilo. Staré straníky už není třeba omlouvat nebo chránit, naopak se sebevědomě vracejí na místa elit. Pro veřejný život a nepsané společenské normy to znamená důležitou změnu.
Co všechno vodnes čas
Ve většině zemí, kde nepoznali na vlastní kůži komunismus, by byl životopis Yvonne Streckové dobrým doporučením na nejvyšší posty. Je soupisem řady předních funkcí v hospodářství a ve školství, v letech 1970–1990 dokonce řídila tzv. státní výzkumné úkoly. U nás takový životopis ale znamená něco jiného. Zastávat důležité pozice za komunistů nemohl každý. Jenom ten se nemusel bát o kariéru, kdo v padesátých letech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
