O karlovarské filmové přehlídce lze letos říci totéž co loni: rok od roku se lepšící festival nezkazilo ani udělení hlavní ceny bezvýznamnému soutěžnímu filmu, jehož režisér mohl vzápětí z pódia sdělit, že je opravdovým umělcem a že jeho filmy by měly být promítány po celém světě. Srdce na dlani, odměněné patrně na základě nejasných představ poroty o lidskosti, natočil Kanaďan Charles Binamé, navazující na nejhorší tradici francouzské kinematografie 80. let: katalog nezajímavých problémů dospívání či nesmyslných existencí v odcizeném světě obohacuje Binamé příběhem ženy trpící pocity marnosti, jejichž oprávněnost film nechtěně dokládá. Realizační tým festivalu nabídl naštěstí návštěvníkům celou řadu snímků, jejichž postavy nemají na podobné pocity čas, protože jim nebo kolem nich o něco jde.
Zločin, trest etc…
Sama soutěžní sekce přinesla hned dvě variace na klasický motiv „vraždy na objednávku“: Michálkovo Je třeba zabít Sekala a Nájemného vraha kazašského režiséra Darežana Omirbaeva. Opačnými postupy se oba filmy pokoušejí vymanit své téma z vlivu amerických předloh: kde volí Michálek stylizaci, dává Omirbaev přednost směsi výborných polodokumentárních motivů a banálních komentářů o vládě peněz a úpadku tradiční kultury, stejně platných i zbytečných v jakékoli době. Pokud jde o původnost zpracování tématu, má Michálek díky protektorátnímu rámci příběhu zdánlivě lepší výchozí pozici: pod hrozbou udání musí skrývající se partyzán Jura Baran…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
