0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Kultura24. 5. 19987 minut

Hrozné čtení o protireformaci

V minulosti každého národa se najdou traumatizující, problematická témata - ztracené bitvy, zahanbující smlouvy, utiskování některých skupin obyvatelstva nebo období všeobecného násilí. V českém prostředí jsou vedle „Lipan“ oblíbenými látkami „Bílá hora“ a „temno“, které ji následovalo. Osvícenská věda se distancovala od předchozích „tmářských“ staletí, přestože na ně v mnohém navazovala. Převážně jazykově orientovaní buditelé si za vzor dokonalé češtiny zvolili jazyk veleslavínských tisků a barokní literaturu obviňovali ze ztráty jazykového citu a celkového kulturního úpadku. Snažili se upozornit na význam českého národa v kontextu evropských dějin, proto opakovaně zdůrazňovali primát husitství mezi reformačními hnutími. Pozornosti se těšila i unikátní atmosféra předbělohorského soužití různých vyznání. Naopak nucená změna víry, vyžadovaná navíc panovníky z habsburské dynastie, mohla stěží nalézt podporu v ovzduší formující se občanské společnosti, která právě začala objevovat principy lidských práv. Přestože se někteří historikové snažili rehabilitovat pobělohorskou „katolickou reformaci“ jako významnou etapu v duchovním vývoji českého národa, negativní hodnocení převážila. Není divu, že oficiální poúnorová historiografie přijala protikatolickou interpretaci, ale i většina opozičních intelektuálů cítila sympatie k nekatolíkům, pronásledovaným pro své přesvědčení. Obraz pobělohorské zkázy tak dostal definitivní obrysy.

Temno minulosti a temno přítomnosti…

Reklama

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc