Falbr for premier

Tři letošní největší zaměstnanecké akce proběhly právě minulý týden: na svém druhém sjezdu jednala Českomoravská konfederace odborových svazů, v Praze demonstrovali členové zemědělských družstev a státní zaměstnanci ohlásili výstražnou stávku.

Sjezd odborářů proběhl zcela korektně a byl nenápadným, nicméně nepřehlédnutelným triumfem jejich staronového šéfa Richarda Falbra. Naopak organizátorům demonstrací a stávek může jen blázen věřit, že se termín jejich protestu kryje s blížícími se volbami „jen náhodou“. Přitom nejde ani tak o nesmyslnost jejich žádosti o zvýšení platů, kterou by měsíc před volbami nemohl vyplnit ani mimořádně populistický premiér, a už vůbec nevadí, že chtějí v předvolebním boji podpořit levici. Skandální je pokrytectví, se kterým zapírají skutečný důvod svých akcí. Bez nejmenšího ostychu tak dělají z občanů pitomce.

Události minulého týdne daleko překračují hranice odborů. Ukazují, jakou hrozbu, ale zároveň nesmělou naději pro nás znamená očekávaný návrat levice k moci.

Nic než prachy

Více či méně úzká spolupráce odborů se sociálním demokraty je běžná ve většině západoevropských zemí. Co je na tom divného, že organizace hájící zájmy zaměstnanců mají k sobě blízko? V Česku ale takové spojenectví vzbuzuje nepříjemné vzpomínky na únor 1948, kdy odboráři a sociální demokraté pomáhali komunistům zavést diktaturu. I když něco takového v současné chvíli nehrozí, stejně mohou odboráři svými požadavky společnost úspěšně…