Když minulé pondělí světové agentury informovaly o výsledcích voleb ve východoněmecké spolkové zemi Sasko-Anhaltsko, soustředily se v podstatě na jediný fakt: do tamního parlamentu se s 13 % hlasů dostala extrémně pravicová Německá lidová unie (Deutsche Volksunion, DVU). O čem tato skutečnost vypovídá? A jak ji zařadit do celkového kontextu?
Suveréni po 57 letech
Svobodné volby jsou svátkem demokracie, což nepochybně několikanásobně platí pro bývalou NDR, jejímž obyvatelům nebylo dopřáno delegovat v souladu s pravidly hry parlamentární demokracie muže a ženy své důvěry do zastupitelských grémií rozhodujících o osudech země po dobu 57 let. Jinými slovy: voliči, kteří v Sasku-Anhaltsku neprožívali 18. března 1990 slastný pocit suveréna země poprvé v životě, patřili k menšinové skupině starců a stařen nad 75 let.
Snad nejdůležitějším měřítkem demokratické atmosféry v zemi je pocit občanů, že záležitosti státu a veřejnosti - res publica, doslova „veřejná věc“ - jsou částí jejich vlastních záležitostí, a nejjednodušším seizmografem tohoto pocitu je účast občanů na volbách. V Sasku-Anhaltsku dosáhla minulou neděli volební účast slušného výsledku ve spolkovém i evropském srovnání - 71,7 %, tedy o 16,9 % více než před čtyřmi lety. Volič promluvil a rozdělil 116 křesel zemského sněmu mezi protagonisty čtyř ze šesti federálně relevantních politických stran. Vavříny si odnesla i doposud nejsilnější sociální demokracie (SPD), která obsadí s 35,9 %…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
