Jak má vlastně fungovat město? Jako sterilní corbusierovské sídliště bez hluku, chuti a zápachu, nebo jako výslednice živelných, nereglementovaných a často protichůdných zájmů? Z tohoto pohledu v sobě nese nedávné vyklizení pražského rockového klubu Bunkr širší poselství, než by se zdálo na první pohled. O vyklizení rozhodl nezávislý soud, bezprostřední příčinou byla - soudem potvrzená - neplatnost nájemní smlouvy, ale v podstatě nejde o jeden rockový klub ani o samotnou Prahu. Jde o spor o pojetí města, o spor mezi nekonformní a konformní částí společnosti. Té druhé skupiny se minulé úterý zastala Mladá fronta dnes: „Nikdo jim totiž nemůže bránit v tažení proti hluku a nepořádku, obklopujícím jejich nejbližší životní prostor.“ A tady jsme u obecného jádra věci.
Hluk coby daň z luxusu
Základní rozpor můžeme formulovat zhruba takto. Jeden krajní názor říká, že člověk žijící v centru velkoměsta se musí s určitými věcmi prostě smířit, že přijetím „hluku a nepořádku“ platí určitou daň z luxusu života v jedinečné lokalitě, a pokud se mu to nelíbí, ať se usadí jinde. Podle tohoto názoru do centra měst patří noční život i se svými rušivými stránkami. Dlužno dodat, že citované pojetí u nás mělo po listopadu 1989 volnou cestu. Česká společnost byla odříznuta od komunismu a - víceméně nevědomky - na čas se stala nekonformní.
Druhý krajní názor tvrdí opak: i obyvatel centra velkoměsta má stejné právo na klid, ticho a nerušený spánek jako třeba hajný…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
