Česká nakladatelská praxe posledních let rozhodně nediskriminuje díla autorů americké „beatnické generace“ a jejich přímých následovníků: každé druhé slušné nakladatelství vydalo nedávno alespoň jeden či dva tituly z bibliografie beatnické či postbeatnické literatury a některá nakladatelství by bez ní snad vůbec nesestavila ediční plán. „Dědictví beatnického písemnictví“ se bere až pozoruhodně vážně. Proto stojí za pozornost překlad knihy Skříňka s démonem, v níž Ken Kesey, bývalý mladší kolega a důvěrný přítel slavných beatnických praotců, jakými byli Jack Kerouac či Neal Cassady, sebeironicky a nelítostně ukazuje, jak otravné, zpozdilé a zkostnatělé může být předstírání, že věk psychedelických úletů, mamutích hudebních festivalů a pěstování módních východních učení dosud neskončil.
Veselí šprýmaři
Kesey ve své knize z roku 1986 účtuje především s divokou, revoluční a stále fascinující érou šedesátých let, s níž je také on sám silně svázán. Základní díla, později řazená pod nálepku „beatnická“, totiž vznikala už ve druhé polovině padesátých let jako reakce na poklidnou a blahobytnou eisenhowerovskou dobu po druhé světové válce. Prozaik Jack Kerouac a jeho přátelé začali termín „beat generation“ užívat proto, že jím chtěli postihnout nejméně trojí charakteristiku svého občanského a uměleckého postavení: cítili se být deklasovanou, odcizenou, „zbitou“ (beaten) částí tehdejší společnosti, zároveň zdůrazňovali rytmus (beat) své oblíbené a tehdy…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
