Redaktor Mladého světa Andrej Halada (1967), autor knižní rekapitulace Český film devadesátých let (s podtitulem Od Tankového praporu ke Koljovi), má tu nejednoznačnou výhodu, že nebyl první, kdo se o něco takového pokusil. Před Haladou stojí jako memento dílo Pavla Melounka Biják - Intimní osvětlení českého filmu (1994), nepřekonatelná zplozenina ubohosti a nabubřelosti stylistické i myšlenkové, po níž už lze asi jen těžko přijít s něčím trapnějším. Haladův text v tomto srovnání působí jako solidní práce, která má svůj řád, směřuje odněkud někam, ten, kdo ji píše, ví poměrně přesně, o čem chce psát a jaký jazyk a jaká slova k tomu chce použít. Je to sice řád školským způsobem mechanický a slova jsou tu řazena jako podle nějakého neohebného rastru, ale alespoň o něčem referují a něco popisují. Četba Haladovy práce není pravda nijak inspirativní, často je až únavná, nicméně svůj hlavní cíl plní: to znamená, že shrnuje poměry v české polistopadové kinematografii a svědomitě komentuje její produkty - filmy. Lze jí stále něco vytýkat, nudit se s ní a samozřejmě - zvláště ve věcech evidentních - s ní souhlasit. Nad Melounkem bylo možné jen žasnout.
Základna a nadstavba
Inspirováni nedávným projevem prezidenta republiky bychom s nadsázkou mohli říci, že i Halada je trochu marxista, neboť i on ctí těsnou spjatost filmu s jeho materiální základnou. Jí věnuje první třetinu knihy (organizační, výrobní a ekonomická situace v letech 1990–1996) a pak ji…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
