Koncem listopadu se po delší době rozhýbaly události ve Svaté zemi. Opět se mluví o předávání dalšího území palestinské samosprávě. Své vize předkládá izraelská vláda, Arafátovi lidé i tým amerického prezidenta Clintona. Naposledy vyrukoval se svým návrhem - přesněji mapou izraelských územních ústupků - bývalý premiér Ariel Šaron, až dosud vystupující jako důsledný odpůrce dohod z Osla. Velký podíl na tomto dění má rezignace Avigdora Liebermana, šéfa kanceláře premiéra Benjamina (Bibiho) Netanjahua. Její okolnosti jsou dosud zahaleny rouškou tajemství, ale ať už byla motivována jakkoliv, udržela momentálně Netanjahua na koni a vládnoucí stranu Likud alespoň formálně pohromadě. Co vedlo Liebermana k rezignaci? Co má tato šedá eminence izraelské politiky za lubem? Tyto otázky zůstávají i nadále středem zájmu izraelských médií.
Puč v Likudu
Podle nejpopulárnějšího scénáře obětoval Bibi Liebermana, aby usmířil stranický puč namířený proti jemu samému. Puč vypukl v důsledku zrušení vnitrostranických primárek v Likudu, tedy pravidla, které vyneslo Bibiho k moci. Lieberman, který stojí po boku nynějšího premiéra již od 80. let, vždy činil vše, aby upevnil jeho pozici uvnitř strany. A takovým krokem mělo nyní být i zrušení primárek. Většina ministrů a poslanců Likudu však tento tah prokoukla: kdyby kandidátky sestavovaly ústřední orgány strany, přineslo by to oslabení poslanců, až dosud volených v otevřených primárkách.
Mezi vůdci puče byli vysocí…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
