Ani v živém výtvarném dění hlavního města nemůžeme výstavu Barevný svět hub v Národním muzeu považovat za okrajovou, byť se zaměřuje především na popisné kresby z atlasů. Prostorové ani finanční podmínky bohužel neumožnily konfrontovat vědeckou kresbu s tématem houby ve volném umění, které je jistě nezanedbatelné (připomeňme jen holandské mistry zátiší, lesní interiér v malbě romantismu, houby v symbolismu, surrealismu a koneckonců třeba i v díle Milana Knížáka). Autoru instalace Janu Holcovi se nicméně podařilo sestavit expozici, která vypovídá nejen o houbách, ale - možná bezděčně - i o volném umění.
Na výstavě se setkáme s obrazy hub od 16. století po současnost. Jejich neměnným účelem je přesné zobrazení typických znaků, které mohou být téměř nepostřehnutelné. Někdy jde jen o ojínění, lesk či matnost klobouku, o růžový nádech nebo pár černých teček. Podmínkou zdaru je přesnost postřehu, trpělivost a pečlivá práce s detailem. Paradoxně se v tomto ohledu jeví úspěch slovenského malíře Aurela Dermeka, který je považován za nejlepšího malíře hřibů na světě. Vypracoval se v něj údajně proto, že jiné houby opomíjel - neměl prý trpělivost mořit se s lupeny, jejichž kresba je mnohem složitější než pórovité výtrusnice hřibů. Zúžení zájmu na jediný druh houby zřejmě prospělo i J. Valentové-Bičanové, jejíž zobrazení hvězdovky Pouzarovy patří v soudobé tvorbě asi k nejhodnotnějším mykologickým artefaktům. Uvedená houba si tuto pozornost mimochodem zaslouží - jako jediná…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
