Antická religiozita je téma jen zdánlivě odlehlé. Jestliže se až donedávna zdálo, že znalosti o ní potřebují mimo ryze odborné kruhy nanejvýš návštěvníci galerií staršího evropského umění, postmoderní závěr tisíciletí přinesl všeobecné ohlížení nazpět a s ním i novou vlnu zájmu o náboženské myšlení a cítění nejrůznějších kultur, antiku nevyjímaje.
Antická zbožnost v Čechách
V českém kontextu reprezentuje nový obrat k antice především volné společenství badatelů, kteří působí sice na různých katedrách Karlovy univerzity, ale vydávají plody své práce téměř výhradně v jediném nakladatelství Herrmann & synové - archeolog Jan Bouzek, filozof a religionista Zdeněk Kratochvíl, jeho žáci Radek Chlup a Tomáš Vítek a další.
Toto nové uchopení antiky je ovšem velmi „neklasické“. Jednak proto, že se neorientuje na „klasická“ období (Řecko v 5.-4. století před Kr., Řím na přelomu letopočtu), nýbrž buď na dobu „předklasickou“ (Řecko archaické), nebo na dobu pozdní, Zdeňkem Kratochvílem nazvanou pro synkretismus řecké kultury s kulturami Předního Východu i jednotlivých filozofických a náboženských proudů navzájem „prolínání světů“ (2.-5. století po Kr.). Jednak proto, že se k nim v duchu prolínavé doby přistupuje „neklasickými“ metodami, tedy zase prolínavě; viz například společnou Bouzkovu a Kratochvílovu knihu Řeč umění a archaické filozofie, která odhaluje prvobytnou jednotu dnes oddělených žánrů, kterou musíme složitým „prolínáním“ rekonstruovat -…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
