O současné německé literatuře koluje několik klišé. Například se tvrdí, že současní němečtí spisovatelé již několik desetiletí neumějí napsat milostný příběh, mají sklony k abstrakci, nudě a poučování - a vůbec, němečtí kritici a germanisté by si za svou píli zasloužili daleko lepší literaturu. A tak namísto aby sami nudili a poučovali, musí vzít nakonec kritici a germanisté zavděk potupnou praxí dávání „tajných tipů“, který německý spisovatel na první, druhý či třetí pohled není až tolik německý. Jedním z takových soukromých „tajných tipů“ může být Uwe Timm. Narodil se v roce 1940 v Hamburku, žije v Mnichově a dodnes nenalezl v Německu patřičné ocenění ve své roli průkopníka krásné a zároveň zábavné literatury.
Při četbě jeho románů lze vzpomenout scénu z filmu Wayna Wanga Smoke. V závěru tohoto i u nás populárního snímku sedí jeho hlavní protagonisté, trafikant Auggie a spisovatel Paul, u stolu a Auggie vypráví Paulovi svůj vánoční příběh. Paul, třebaže ve skutečnosti Auggieho příběhu nevěří, je vyprávěním nadšen. Ano, říká Paul, vždyť jaký by to byl život bez toho, aby si mohli přátelé vyprávět příběhy.
Exotický vuřt
Rovněž tak většina čtenářů Timmových románů musí jejich autora považovat za svého přítele. Cena za tuto blízkost přitom nemusí být právě malá. Timmova snaha pobavit ostře kontrastuje s dědictvím představ o osvětářských úkolech literatury z 60. a 70. let a staví jej pro řadu kritiků na samý okraj seriózní literatury. Jeho…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
