Každý pátý Čech už celé měsíce usedá ve čtvrtek před televizní obrazovku, aby sledoval další příhody hrdinů seriálu Akta X. Podobný zájem o osudy agentů FBI Foxe Muldera a Dany Scullyové projevují obyvatelé dalších třiapadesáti zemí, v nichž je nyní seriál vysílán. Podle filmových kritiků spočívá jeho úspěch v tom, že se stal kultovní záležitostí. Trochu paradoxně však stále schází uspokojivá odpověď na otázku, čemu za to film vděčí.
Ixofilomanie
Akta X už dávno nežijí pouze televizním životem. Jeho hrdiny lze najít na videokazetách, v kině, v komiksech, v knížkách, ale také v podobě nesčetných suvenýrů. Zapálení stoupenci seriálu, které najdeme na celém světě, si říkají „ixofilové“ (od původního názvu filmu X-Philes) a sbírají všechno, co s filmem nějak souvisí. Po každém díle si také (nejčastěji prostřednictvím Internetu) vyměňují názory, z nichž je možné se dozvědět, oč je kohoutí krev lepší než krev poraženého berana při zažehnávání duchů nebo co mají volné radikály kyslíku společného s předčasným stárnutím.
V zápalu těchto diskusí se účastníci nezřídka odvolávají na argumenty čerpané ze skutečných akt X o nevyjasněných případech, jež jsou vedeny americkým Federálním vyšetřovacím úřadem. Rozhodnutí o jejich založení vydal už v roce 1946 Edgar Hoover. Zprávy o UFO, jevy spojené s parapsychologií či zneužitím genetiky bychom v nich ovšem hledali marně.
Nezdá se, že by nebývalý úspěch seriálu vyvolala jeho tematika. Ufologie, plnící…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
