Francouzi letos zvolí své poslance necelý měsíc po Britech. Naskýtá se tak velmi aktuální možnost srovnání francouzského a britského volebního systému. Oba dva sice spočívají na většinovém modelu, ale zásada „vítěz bere vše“, známá právě z Británie, má ve Francii své zvláštnosti. Proč vlastně?
1. kolo: prostá výhra nestačí
Ve Francii - stejně jako v Británii - se volí většinově v jednomandátových obvodech, kterých je tolik, kolik poslanců zasedá v dolní komoře parlamentu, tedy 577. Jenže Francie - na rozdíl od Británie - uplatňuje většinový systém ve dvoukolové variantě, jež kombinuje prvky relativní i absolutní většiny. V prvním kole nestačí k získání mandátu prosté vítězství. Je třeba získat absolutní většinu hlasů při účasti alespoň jedné čtvrtiny voličů. Tam, kde se nepodaří zvolit poslance, tzn. v převážné většině volebních obvodů, nastupuje kolo druhé, rozhodující, pořádané následující neděli. V něm pak soutěží už jen ti kandidáti, kteří v prvním kole dosáhli alespoň 12,5 % hlasů. A k získání poslaneckého mandátu tentokrát stačí prostá většina hlasů.
Francouzský volební systém v podstatě kopíruje britský systém relativní většiny s tím rozdílem, že před relativně většinové druhé kolo vkládá nový prvek - absolutně většinové kolo první. Na první pohled by se mohlo zdát, že mezi oběma mechanismy nejsou zásadní rozdíly. Z hlediska disproporčních výsledků (nepoměr mezi procentem získaných hlasů a počtem mandátů) jsou si oba systémy velmi…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 19 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
