Britští konzervativci odevzdali po 18 letech moc, avšak odkaz jejich éry zůstává v mnohém inspirativní - pro vítězné labouristy Tonyho Blaira, ale i pro nás. Jak vlastně toryové změnili „nemocného muže Evropy“ v prosperující evropský stát? Jakými prostředky pozdvihli hrdost občanů země, která po válce přišla o svou koloniální říši? A především - jak jejich vláda změnila celou britskou společnost? Abychom pochopili všechny souvislosti, musíme se vrátit do 70. let, kdy se ve Velké Británii zhroutil poválečný politický a hospodářský konsenzus.
Triumf po zimě neklidu
Únor 1979. V Británii řádí ukrutná zima. Zemi však nesužují jen mráz a studené větry. Na ulicích leží hnijící a páchnoucí hromady neodvezených domácích odpadů, téměř polovina nemocnic poskytuje jen pohotovostní péči, řady škol zejí prázdnotou, v Liverpoolu se dokonce nepohřbívá. Británii ochromila stávka zaměstnanců veřejného sektoru - popelářů, zdravotníků, školníků a školních kuchařů, ale i hrobníků. Vrcholí vlna odborářských stávek a pracovních sporů, kterou již v září zahájili zaměstnanci automobilky Ford. Ti poměrně rychle docílili zvýšení platů o 17 %, ačkoli vládní směrnice stanovily maximální roční růst na 5 %. Následují požadavky a stávky hasičů, pekařů, řidičů kamionů… Tisk v Británii i ve světě konstatuje, že „v zemi se nedá vládnout“. Společenská smlouva, kterou předseda vlády a lídr vládnoucích labouristů James Callaghan uzavřel s odbory, se zhroutila. Callaghan se…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
