0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Zahraničí5. 1. 19977 minut

Sliby chyby

Se zavedením celní unie mezi Tureckem a Evropskou unií (EU) se spojovala mnohá očekávání. V Bruselu vládl mimo jiné názor, že Turecko nezůstane u kosmetických reforem právního řádu, jakou byla třeba učesanější podoba protiteroristického zákona, a že bude dále odstraňovat bariéry na cestě ke standardní demokracii. Jako nátlakový prostředek měla sloužit i finanční injekce pro tureckou ekonomiku. Po roce nepříliš vstřícné komunikace se Brusel cítí být předchozími sliby podveden. Na Turecko se snáší čím dál větší lavina kritiky od mezinárodních organizací zabývajících se dodržováním lidských práv.

Vedle Súdánu a Číny

Reklama

Počátkem října 1996 se Turecko zařadilo do společnosti zemí, jako je Súdán nebo Čína. Právě tyto státy v minulosti poutaly pozornost organizace Amnesty International takovou měrou, že na ně zacílila celosvětovou kampaň. Co se týče Turecka, kampaň se soustředila na ochranu práv vězňů. Amnesty International se zaměřila - jak uvedl její generální tajemník Pierre Sané - především na případy mučení ve věznicích, zabití lidí, kteří nebyli odsouzeni, a především na stále častější „mizení“ nepohodlných osob. Situace v tureckých věznicích byla dostatečně známa především po rozsáhlých hladovkách, během nichž loni zahynulo 12 osob, než se vláda odhodlala k ústupkům. Na celé situaci znepokojuje především samozřejmost, s níž se aplikuje mučení již při prvním předběžném výslechu, ale i fakt, že státní byrokracie se odhalenými případy nechává vyrušit…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc