Ať už rezignace Gro Harlem Brundtlandové na post předsedkyně norské vlády byla jakkoli očekávaná, mohl její nástupce Thorbjörn Jagland, na konci října když představoval svoji vládu, vytáhnout z rukávu hned několik es. Mezi skutečné senzace patřilo jmenování Terje Röd-Larsena, bývalého zástupce generálního tajemníka OSN s odpovědností za mírový proces na Blízkém východě, šéfem nově zřízeného ministerstva pro národní plánování a reformu státní správy.Ministerstvo není, jak by se snad mohlo zdát, norským pokusem o oživení Gozplanu. V čele 150 spolupracovníků, mezi nimiž je i plánovací oddělení ministerstva financí, by Röd-Larsen měl načrtávat odvážné linie budoucího vývoje „Norského domu“, jak nový premiér označuje Norsko příštího tisíciletí. Zároveň by se tento osmačtyřicetiletý vědec a diplomat, jenž se těší vysokému uznání za svůj přínos k přípravě dohody mezi Izraelem a OOP, měl starat o to, aby hlas Norska byl slyšet v mezinárodním společenství.
Bez falešné skromnosti
Jmenování přijaly všechny politické tábory s velkým nadšením. Proč? Nový premiér Jagland rozhodně nevyniká intelektuální brilancí či bohatostí myšlenek (naopak se projevil jako jeden z nejnudnějších politiků a nejhorších spisovatelů v Norsku), naproti tomu Röd-Larsen je všeobecně považován za intelektuální vodopád a muže velkých schopností. Ne bez důvodu ho tisk okamžitě označil za „superministra“ a „ministra vize“.Röd-Larsen není z těch, kdo trpí nadmírou falešné skromnosti.…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
