Když se po listopadu 1989 začaly otvírat šuplíky s literárními díly, která předtím neměla šanci na vydání, budily největší pozornost texty s dokumentární hodnotou. Nešlo jen o literaturu faktu, ale i o beletrii - čtenáři u ní hlavně sledovali, s jakou přesvědčivostí dokumentuje téma nesvobody. Důraz na formu či estetickou stylizaci se stával příznakem snížené autentičnosti a tím i věrohodnosti textu. Z toho, co bylo vydáváno, by se dalo usuzovat, že předlistopadové šuplíky uchovávaly pouze existenciálně zjitřené či groteskně pamfletické výpovědi o subjektivních traumatech z dob totality. Jako by se tu nikdo ani nepokoušel o klasicky uměřený literární tvar.
Existenciální mezisoučet
Kniha Terezy Brdečkové Listy Markétě, která shrnuje autorčiny dosud nezveřejněné beletristické práce od roku 1979, je pozoruhodná už jen jako doklad, že tady vznikala i próza, která se klasických hodnot nezříkala. Sotva ji můžeme považovat za opožděný debut, jímž by autorka, publicistka už léta celkem známá, chtěla zahájit zbrusu novou literární kariéru. Šlo jí asi spíš jen o to, aby dlouho rozdělanou práci konečně nějak uzavřela a předala veřejnosti („Nevyslovený příběh nemá smysl, neexistuje,“ říká jedna z postav knihy). Posuďme tedy, do jaké míry je toto dítko, počaté v jiných dobách, životaschopné v současném kontextu. Přesnější by ovšem bylo hovořit o dítkách: zahrnuté prózy jsou dost nesourodé.Knihu tvoří čtyři povídky a krátký román. První povídka je tak trochu…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
