Kdy Miloševič konečně ztratí nervy a vyšle na demonstranty policii? Bělehradské ulice musí být už delší dobu noční můrou srbského prezidenta: během devíti let jeho vlády nebyly nikdy veřejné protesty proti režimu tak silné a vytrvalé. Opozice, která je iniciovala, se postavila do nebývale jednotného šiku. Vuk Draškovič, Zoran Djindjič a Vesna Pešicová nejsou uhněteni z jednoho těsta a ještě donedávna po sobě plivali jedovatou slinou, přesto dokázali vycítit naléhavost chvíle a zatáhnout za jeden provaz. Jejich opoziční blok Zajedno (Společně) se přes noc vyšvihl z pouhého pragmatického uskupení rozhádané srbské opozice na sílu, která si dělá nároky na dosud neohrožený Miloševičův mocenský monopol. Přesto má jejich opoziční postavení mnohé vady na kráse.
Kdo tvoří opozici
Ani jeden ze tří vůdců bloku nereprezentuje opozici v pravém slova smyslu. Draškovič před třemi lety uvažoval o koalici s Miloševičovými socialisty, Djindjič si během války poplácával po rameni s Radovanem Karadžičem, tehdy ještě Miloševičovým nohsledem. Snad jen Pešicová zůstala neposkvrněná paktováním s vládnoucí mocí, ovšem její humanismus, stříknutý levicově utopistickou rétorikou, může nadchnout jen málokoho, kdo v Srbsku hledá opravdovou opoziční sílu s vypracovanými programy.Srbský volič opravdu nemá na vybranou: může hlasovat buď pro vládnoucí - přejmenované - komunisty, nebo pro opozici, v níž se to opět hemží komunisty, převlečenými do nacionalistických kabátů, ovšem s…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
