Americký prezident Bill Clinton vyhrál zahřívací kolo své předvolební kampaně. Potvrdil to politický vývoj minulého týdne, kdy se na rozhádaný Washington místo sněhu odkudsi snesl rozpočtový kompromis.
Lyndon Johnson v zastoupení
Jsme v pátém měsíci fiskálního roku a první mezi demokraciemi stále nemá řádný rozpočet. Patnáctého listopadu 1995 dovršil celkový dluh USA statutem povolené maximum (tzv. limit dluhu), 4,9 bilionu dolarů. Od té doby ministr financí Robert Rubin žongluje s prostředky v penzijních fondech, aby zabránil národní insolventnosti (viz Respekt č. 47/95).Neschopnost platby úroků státních obligací by pořádně vyvedla z míry přecitlivělý kapitálový trh a ohrozila hospodářský růst, stále ještě považovaný za zdravý. Hlavně by však světu vyzradila, že politiku zdravého rozumu vystřídal ve Washingtonu nelítostný ideologický boj, v němž lze dopředu předvídat jediné: nepředvídatelnost.Jak to vše začalo? Počátek fiskálního roku zastihl federální úřady bez prostředků. Z prezidentových jednání s Kongresem vzešla pouze dočasná provizoria (tzv. průběžná řešení). Ta řešila situaci vždy jen na pár týdnů dopředu. První výpadek proudu této doplňkové elektrárny přišel v polovině listopadu. Clinton vetoval republikánský pokus svázat zmíněné rozpočtové provizorium s hlubokými škrty v sociální oblasti. Federální úřady doma i ve světě zavřely brány a na šest dní…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 24 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
