Na kulturní rekonvalescenci naší společnosti se významnou měrou podílejí rozličné revue, kolem nichž se seskupují vyhraněné osobnosti, spojené nikoli „heslem“, nikoli společným míněním a postojem, ale spíš jen společným okruhem otázek. K nejzajímavějším patřil společenskokulturní čtvrtletník Prostor. Vycházet začal v samizdatu už roku 1982, a když po dvanácti letech vinou finančních potíží končil, slibovali vydavatelé, že jej za čas obnoví. Učinili to letos na podzim.
Nahořklá pachuť viny
Jednotlivá čísla Prostoru byla vždy tematicky zaměřená a nejzdařilejší z nich dokumentovala paradox, že konzervativní myšlení může někdy být i tím nejprogresivnějším. První číslo obnoveného Prostoru je ovšem věnováno česko-německým vztahům, což je sice téma navýsost aktuální, jenže právě proto mediálně natolik opracované, že o něm sotva popíšeme dalších dvě stě stránek překvapivě originálními úvahami. Spíš lze sestavit reprezentativní vzorník různých postojů - českých tuzemských, českých exilových, německých a sudetoněmeckých - a nechat na čtenáři, aby s texty vstoupil do vnitřního dialogu. To zřejmě sledovala i redakce. Některé české tuzemské hlasy, vinou okolností dlouho necvičené, ovšem zvládly svůj part jen s obtížemi. Postřehy exilové historičky Evy Hahnové o nezralosti současného českého politického myšlení v časopise přímo demonstruje příspěvek Ludvíka Hoška o životě a díle německého psychoanalytika Alexandra Mitscherlicha, který se v knize Neschopnost…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
