Podle Václava Klause se nepodařilo přesvědčit českou intelektuální elitu, aby chápala transformaci společnosti jako unikátní a neopakovatelný jev (viz Lidové noviny 15. 6. 1996). Pravdou je, že transformace činností založených na intelektuální aktivitě zůstala na okraji politického zájmu. Obávám se, že vláda přecenila schopnost, a snad i zájem intelektuálů přijímat - z vlastní vůle - rozhodnutí, která by mohla ohrozit postavení jejich méně schopných kolegů.Proměna toho, čemu se říká intelektuální sféra, bude trvat dlouho. Nelze ji uskutečnit bez pomoci a pochopení politiků, ale také ona sama musí mít zájem. Školy i výzkum potřebují více peněz, musí však i lépe hospodařit s tím, co mají: především s vlastním potenciálem. Když poměřujeme naše odborníky s jejich kolegy ze Západu, nemůžeme se omezit jen na porovnávání průměrných platů; je nutno také srovnat výkon, nasazení a výsledky.Nepochybuji o tom, že máme odborně zdatné učitele, lékaře, zdravotní sestry a vědce, ale někteří se příliš rádi opírají o sociální ochranu, již nabízí zákoník práce. Vedoucí pracovníky často vede více jejich sociální cítění než vůle dosáhnout toho, aby jejich podřízení podávali nejvyšší výkony. Naše pracovní právo navíc nepřiměřeně omezuje možnosti rozchodu s lidmi bez schopností, talentu a zájmu o práci. V zahraničí by asi sotva mohl pracovník výzkumného ústavu, který fyzicky napadl svého kolegu a způsobil mu čtrnáctidenní pracovní neschopnost, podat žalobu na zaměstnavatele za neoprávněný…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
