Jak psát o Oldřichu Janotovi a jeho hudbě? Je lépe předpokládat, že o něm a jeho tvorbě ví dnes jen málokdo (jeho koncerty bývají v poslední době navštíveny opravdu chabě), anebo se ještě počítají časy, kdy jeho Mozart K. byla kultovní skupinou a Janotovy neoficiální nahrávky se sbíraly s vášnivostí a oddaností? A má smysl komentovat jeho texty, které v sobě tak často nesou kód, šifru, hádanku, nedopovězenost - zkrátka provokaci ke komentářům individuálním?
Průzkumník z nezbytnosti
Typ, jakým je Oldřich Janota, se nejlépe vymezuje negativně: nepatří nikam. Lze si ho představit na festivalech folkových, newageových, minimalistických, kytarových, ale vždycky jen jako solitéra, který prezentovaný žánr něčím přesahuje. Z bezradnosti se o takové tvorbě hovoří jako o experimentu. Jenže vědět o svém sdělení a hledat pro ně nejpřesnější prostředky napříč styly, kategoriemi, uměleckými disciplínami - to by přece měl být v umění základní proud, a ne luxusní varianta. Je-li tedy experimentátorem, pak z donucení, z vnitřní poctivosti. Znamená to mluvit sám za sebe, vyjadřovat se po svém.Janota se od české písničkářské obce (s níž bývá spojován nejčastěji) liší především nároky na svou tvorbu a ručením za ni: písnička bývá chápána jako útvar svým způsobem odpočinkový, pro posluchače relaxační, a ani při intelektuálnějším přístupu není zvykem, aby všechny složky celkového tvaru podléhaly tak přísné „výstupní kontrole“. Žádný z článků řetězu text-hudba-jejich…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
