Výsledek parlamentního klání v Mongolsku, pro mnohé šokující, zřetelně naznačil, že vzdálená „země trav“ dospěla na konec jedné éry: 30. června dali Mongolové sbohem komunismu. Pravda, kamenný Stalin dosud vyzývavě stojí u gigantického centrálního náměstí Ulánbátaru. Také ostatky jeho místního žáka Čojbalsana, jemuž se přičítá zodpovědnost za smrt až sta tisíc krajanů ve třicátých a čtyřicátých letech, dosud nerušeně odpočívají v bombastickém mauzoleu. Ale s obdobnými relikty uvnitř své mysli dokázali Mongolové rázně zatočit - i přes hluboké kořeny, které v nich komunistická ideologie za více než sedm desetiletí v područí Moskvy zapustila.
Zpět k tradicím
Opoziční Demokratický svaz, koalice sociálních a národních demokratů, získal ve druhých svobodných volbách 50 ze 76 mandátů. Tím uštědřil postkomunistické Mongolské lidové revoluční straně výprask a zároveň prolomil její nadvládu, která trvala 75 let.„Poprvé v historii je Mongolsko demokratickou zemí,“ uvedl šéf sociálních demokratů Radnásümberelín Gončigdorž. „Jsme svědky mírového předání moci prostřednictvím hlasovacích uren. Zdejší události naznačují, že Mongolsko velmi úspěšně přijalo demokracii,“ prohlásil bývalý šéf americké diplomacie James Baker, který v zemi působil jako pozorovatel. Vítězství opozice přivítal i mongolský prezident Punsalmágín Očirbat, milovník lukostřelby, někdejší komunistický aparátčík a dnes reformátor: "Mírový přechod Mongolska od stalinismu k demokracii bude…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
