V moderní české literatuře nejsou žádnou výjimkou tvůrci, jejichž dílo bylo vinou dějinných zvratů na dlouhou dobu odsunuto a jejich jména vymazána z učebnic a encyklopedií. Je však jen málo autorů, jež postihlo mlčení tak absolutní, jako to bylo donedávna v případě Milady Součkové. Přitom její význam je srovnatelný s dnes už klasickými představiteli české moderní prózy.Součková se narodila 24. 1. 1899 v rodině zámožného pražského stavitele. V kultivovaném prostředí městského patriciátu se jí dostalo kvalitního humanitního i přírodovědného vzdělání. Provdala se za malíře, uměleckého kritika a šéfa reklamní divize čokoládovny Orion Zdeňka Rykra, který na počátku války spáchal sebevraždu. Své literární dílo začala publikovat relativně pozdě, až v polovině třicátých let, a v nepříznivém období protektorátu vyšla většina jejích prací. Prostřednictvím Pražského lingvistického kroužku podporovala Romana Jakobsona, za okupace spolupracovala na Obrazech z dějin národa českého Vladislava Vančury. Po válce pracovala v diplomatických službách. Únor 1948 ji zastihl na československém konzulátu ve Washingtonu. Součková se „prozatím“ rozhodla zůstat v USA a toto „vyčkávání“ se - podobně jako třeba v případě Egona Hostovského - změnilo v trvalé. Postupně pak působila na univerzitě v Chicagu, na Harvardově univerzitě v Cambridgi a na univerzitě v Berkeley. I po celou tu dobu udržovala korespondenci s Jindřichem Chalupeckým a sledovala zdejší literární dění, jak o tom svědčí článek…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 23 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
