Hrdého cesta od Zemana k Luxovi
"Nazdar bratře, zítra si tě vyzkoušíme z Bible," vtipkují na chodbě parlamentních kuloárů sociálně demokratičtí poslanci Stanislav Gross a Václav Řezáč na adresu svého bývalého stranického kolegy Karla Hrdého (53).

„Nazdar bratře, zítra si tě vyzkoušíme z Bible,“ vtipkují na chodbě parlamentních kuloárů sociálně demokratičtí poslanci Stanislav Gross a Václav Řezáč na adresu svého bývalého stranického kolegy Karla Hrdého (53). Ten se jen usmívá a připouští, že by v testu nejspíš příliš neuspěl. I do kostela prý zajde jen „nahodile“. To mu ovšem nebránilo, aby před měsícem opustil řady ČSSD a zamířil nejprve do poslaneckého klubu, a poté i přímo do strany Luxových lidovců. V době, kdy do sociální demokracie vstupují stále víc ambiciózní politici větřící v rostoucích volebních preferencích Zemanovy strany rychlý výtah k moci, se tak Hrdého čin stal bezprecedentní záležitostí. Bývalého starostu Hrádku nad Nisou, jehož největší zálibou je tenis, přitom rozhodně nelze označit za bezvýznamnou figuru: po osmnáct měsíců (od ledna 1993 do loňského června) stál v čele poslaneckého klubu ČSSD a mezi koaličními poslanci si už tehdy vysloužil pověst jednoho z nejkorektnějších a nejvěcnějších představitelů opozice.
Ceny Karla Hrdého si byli dobře vědomi i jeho bývalí spolustraníci: poté, co oznámil svůj úmysl, vytvořili dokonce na návrh místopředsedy ČSSD Petra Morávka šestičlennou komisi, která měla za úkol „vyjasnit si s poslancem Hrdým názory a příčiny jeho rozhodnutí“. K setkání komise s uprchlíkem sice nakonec nedošlo, místopředseda Morávek ale ještě po měsíci říká: "Pracoval v řadě komisí uvnitř strany, měl na starosti kontakty s německou SPD, byl jedním z iniciátorů Euroregionu Nisa,…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.










