Příprava soudu s Jaroslavem Liznerem se vleče: bývalý šéf Centra kuponové privatizace se dočká procesu až v polovině září. Přitom žaloba, která jej viní z úplatkářství, je hotova už od počátku letošního března. Odklad padá na vrub soudci, který dostal případ na starost. Při zkoumání trestního spisu se mu zdálo, že seznam Liznerových prohřešků korupcí nekončí, a chtěl žalobu rozšířit. Po několika měsících se ale ukázalo, že pravdu přece jen měla státní zástupkyně Eva Zářecká a vyšetřovatelé: na to, aby se Jaroslavu Liznerovi dali „přišít“ další zločiny, neexistuje dost důkazů.

Pět na jedno heslo

Snaha rozšířit obžalobu stála na tom, že v průběhu druhého a třetího kola vstoupil někdo z terminálu Lizner do centrálního registru kuponové privatizace, kde se dal přečíst průběžný stav objednávek fondů. Vždy v poslední den těchto kol si pak dva fondy ze skupiny C. S. fondů, které se v průběhu kuponovky zajímaly o zcela jiný typ průmyslu, náhle objednaly velké množství akcií Mlékáren Klatovy, čímž dostaly poptávku po této firmě do nekratitelného převisu.Co to mohlo znamenat? V případu Lizner nakupovala, jak známo, firma TWI podnikatele Luboše Sotony prostřednictvím ředitele Centra kuponové privatizace Liznera 40 procent akcií Mlékáren Klatovy od C. S. fondů. Nahlédnutím do průběžného stavu objednávek se podle pracovníků centra dalo například zjistit, že o nějakou společnost je takový zájem, že 40 procent jejích akcií se už nedá získat, avšak velkou objednávkou lze prodeji zabránit. Mimochodem, to měl zřejmě na mysli korunní svědek Sotona, když na počátku vyšetřování zdánlivě nesmyslně tvrdil, že Lizner dovedl vytvářet umělé převisy. Jenže v konkrétním obvinění je háček. K terminálu Lizner mělo přístup celkem pět lidí, kteří užívali stejné osobní heslo. Centrum nevedlo evidenci, kdo z těchto pěti si klíče od místnosti s terminálem bere. Nelze tedy s jistotou tvrdit, že to byl právě Jaroslav Lizner, kdo nahlížel do objednávek. Z textu žaloby i z trestního spisu tedy plyne jasný závěr: nedokázalo se, že by Lizner zneužil počítačovou databázi. Soudce Radek Hartmann ze sedmého pražského obvodu však přesto navrhl, aby byl bývalý ředitel obžalován nejen z korupce, ale navíc i ze zneužití pravomoci veřejného činitele a zneužití informací v obchodním styku. Proč se soudce Hartmann ke svému předem prohranému kroku rozhodl, není jasné. Mezi právníky se sice hovoří o tom, že má z ostře sledovaného případu strach a chtěl se jej zbavit, on sám se zatím odmítá k případu vyjadřovat.

Ten kufřík mohl dostat každý

Liznerův advokát Jan Linda zatím připouští, že jeho klient sjednával „transakci za provizi“. Trvá ovšem na tom, že byť šlo o jednání neetické, nebyl porušen žádný zákon. „V podstatě by takový obchod mohl zprostředkovat každý, i vy nebo já, za předpokladu, že bychom byli pro obě strany stejně důvěryhodní jako doktor Lizner,“ tvrdí advokát.V Lindově podání vypadá celá záležitost následovně. O klatovskou mlékárnu projevil zájem nejprve podnikatel Karel Pech a požádal o pomoc Liznera, kterého už znal z dřívějška. Šéf Centra kuponové privatizace tlumočil lidem z C. S. fondů návrh, aby objednaly 40 procent akcií, které by později zaplatil skutečný kupec, za nějž ručí. Fondy skutečně akcie objednaly, avšak Pech na přelomu září a října 1994 od kontraktu odstoupil a místo sebe nabídl Sotonu z TWI. Od Sotony, na kterého se Liznerova záruka důvěryhodnosti nevztahovala, C. S. fondy požadovaly splacení 50 milionů korun do 15 dnů po uzavření smlouvy. Podle advokátova vysvětlení Lizner vinou nedorozumění Sotonovi doporučil, ať přinese na známou schůzku v restauraci Asia jednu dvanáctinu kupní ceny. Po uzavření kontraktu navrhl Lizner, ať jedou k němu domů peníze přepočítat, přičemž prý počítal s předem nespecifikovanou provizí. V tu chvíli je zatkla policie.„Jak jsem pana Liznera během vazby poznal,“ říká obhájce, „je to vysoce inteligentní, pragmatický a psychicky odolný člověk. Je pro mě nepochopitelné, že kdyby si byl vědom, že se dopouští trestného činu, udělal by to před čtyřmi lidmi v restauraci za plného provozu.“

Další provize se neprokázala

Vyšetřovatelé i státní zástupkyně jsou přesvědčeni, že pro úplatkářství nasbírali důkazů dost. Žaloba bude trvat na osobních, nikoli čtených výpovědích. Může se totiž například opřít o svědectví zástupce C. S. fondů ing. Šplíchala, kterého se novinářům nikdy nepovedlo vyzpovídat. Od něj údajně policie zjistila, že Lizner spolupracoval o pár měsíců dříve na téměř stejném obchodu: mezi podnikatelem Pechem a C. S. fondy dohodl v srpnu 1994 prodej více než 82 tisíc akcií Pramenu Praha. U této transakce se žádnou provizi nepodařilo prokázat, proto ji žaloba uvádí jen jako příklad.Podle neoficiálních informací hodlá státní zástupkyně doložit, že Lizner vzal úplatek za vytipovávání účastníků takových transakcí. Pak prý nic nebrání tomu, aby někdejší klíčový muž kuponovky dostal trest v rozmezí od šesti měsíců do tří let.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na opravy@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte