Hromádkové strana spravedlivých
Když před dvěma lety většina bývalých disidentů po prohraných volbách odcházela do politického ústraní, vstupovala do politiky jedna z prvních signatářek Charty 77 Alena Hromádková. Zatímco osobnosti z Občanského hnutí vyklízely politickou scénu sice nedobrovolně, avšak s vědomím, že se jim podařilo pohřbít totalitu a vytvořit základy demokratického režimu, paní Hromádková byla přesvědčena, že rozhodující bitvu bude třeba teprve vybojovat.Alena Hromádková působila po listopadu 89 jako pedagožka. V roli jednoho z posledních tří mluvčí Charty 77 (v letech 1991–92) se snažila oživit smysl této občanské iniciativy, přetvořit ji v zastánce ohrožených práv prostých občanů a strážkyni morálky. Do povědomí veřejnosti se ovšem výrazněji zapsala v létě 1991 vášnivou kampaní na podporu Miloslava Marečka, který vyhlásil hladovku, aby tak dosáhl potrestání původců své dřívější perzekuce. Pro Hromádkovou byl Marečkův případ znamením selhání celého politického systému. Tento náhled ji pak dovedl až k založení „jediné skutečně pravicové strany“.
Proti Říši zla
Ve svých reflexích i konkrétních postojích se Hromádková opírá o dvě východiska: konzervativní myšlení v duchu Rogera Scrutona a protestantské vyznání a k němu se vážící tradici české politiky. Spojuje tak přesvědčení o zakotvení politického jednání v morálním, nadpozemském řádu - a vypjatý antiliberalismus - s vyzdvihováním středního podnikatelského stavu a obdivem k…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
