Komentář•7. 3. 1994•9 minut

Poslední zvonění

Z evropské „dvanáctky“ může být „šestnáctka“, ale dále je vše v mlhách

Minulý týden v Bruselu úspěšně dokončili rozhovory o přijetí do Evropské unie (EU) vyjednavači Rakouska, Švédska a Finska a zdá se, že nyní je budou následovat i Norové. Překonají-li zmíněné státy úskalí lidových referend, od 1.ledna 1995 budeme moci mluvit o evropské „šestnáctce“. Na první pohled tedy nic nebrání, aby stejným směrem vykročily Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko. Budapešť už oznámila, že v dubnu podá oficiální přihlášku, a podle londýnských Financial Times se v podobném duchu vyjádřila Varšava. Celá věc má však několik podstatných háčků, a proto názor komentátora citovaného listu na naši adresu nemusí působit skepticky: „Češi se s přihláškou asi opozdí, dokud neprostudují, jak více přiblížit hospodářskou politiku Evropské unii.“ Oč vlastně jde? Zásadní technické otázky další evropské integrace znějí takto: Jak změnit současná pravidla pro přijímání nových členů? A především: Jak změnit pravomoci a působnost mocenských a zákonodárných orgánů EU a vztahy mezi nimi?

Klub bohatých je téměř kompletní

Jisté je, že Rakousko, Švédsko, Finsko a Norsko jsou posledními státy přijímanými do „Evropy“ podle staré procedury. Příčin je několik.Za prvé: vedle neoblomného Švýcarska představují poslední relativně bohaté země starého kontinentu, které ještě nepatří do Evropské unie. Jejich začleněním vzroste počet obyvatel EU o 7,5%, ale hrubý produkt…