Na cestě od rozdělení ke sjednocení
Německo jako jeden z motorů evropské integrace nelze jistě ani v nejmenším podezírat, že by se bránilo vlastnímu sjednocování. Přesto zakouší hluboká stigmata minulého rozdělení a je dokladem, že dělení Východ - Západ neskončilo pádem železné opony. Nejde jen o hluboké ekonomické rozdíly, které byly akcelerovány rychlou měnovou unií z podzimu roku 1990, nýbrž o rozdíly sociální a politické. V tomto smyslu je sjednocování Německa zkouškou slučitelnosti dlouho odloučených tkání a jako „Evropa v malém“ je oprávněně ve středu pozornosti.
Sjednocená Evropa neznamená jen Maastricht
Německý „pakt solidarity“ je pokusem reagovat na bolesti sjednocení a neznamená jen překonávání ekonomických rozdílů pomocí přesunu finančních prostředků a kapitálu. Samotná idea solidarity má v sobě výrazný náboj sociální, který by mohl být paradigmatem pro překonávaní rozdílů v celé Evropě.Evropa totiž potřebuje koncept řízeného propojování nádob s odlišnými hladinami, a to nejen z ekonomického hlediska. Pokud jde o německé sjednocování, bude-li mít evropský rozměr, nebude potřebovat rozměr národně německý. Jakkoli to tedy zní paradoxně, sjednocující se Německo nesmí ve svém sjednocování zůstat osamoceno.Západ během posledních let získal obavu, aby si překotným rozšiřováním „nevypustil vlastní rybník“. Představa prostého připojování bývalých socialistických zemí k západní Evropě se proto ukazuje jako příliš schematická. Architekti budoucí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
