Sudetoněmecký problém
Vážená redakce,se zájmem, a ne zcela uspokojen, jsem 4.5.93 sledoval na ČT2 pořad Respektování, věnovaný česko-německým vztahům, respektive z valné části stanoviskům Sudetoněmeckého landsmanšaftu k těmto vztahům. Ačkoliv se besedy s mluvčím SL panem B. Posseltem zúčastnili někteří současní i někteří bývalí čeští špičkoví politici, nedočkal jsem se od nich očekávaných replik na vystoupení mluvčího SL.Je nepochybné, a také to v besedě zaznělo, že tzv. odsun Němců z českého pohraničí po 2.světové válce mnohde nebyl žádným spořádaným transferem, ale vyhnáním Němců místy hraničícím s pogromem. Některé peripetie tohoto dramatu se hluboce vryly do mého vědomí a umožnily mně hmatatelné poznání hrůzy davové psychózy a msty. I když o interpretaci dějin se zpravidla starají vítězové bitev, kteří svá vítězství vyšperkovávají pro souputníky a následné generace popisem zkázy způsobené nepříteli, na toto „vít ězství“ nebudeme moci být nikdy hrdi. Přitom nelze pochybovat o tom, že Benešovy dekrety o odsunu Němců z čs.pohraničí, pomazané vítěznými velmocemi, nalezly v českých zemích jednoznačně kladnou odezvu. Odsouzeníhodný byl ale především způsob jejich aplikace. A již zde, těsně po válce, sehráli dominantní roli lidé s rudou kokardou a ti, kteří si ji na klopu připnuli o něco později. To by mělo být českému národu (a nejen jemu) známo, protože tady už začalo houfování do rudých šiků. Stejné prožitky na stejné lodi nutně stmelují, zvlášť jde-li o…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 25 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
