Všechno je (trochu) jinak
Renčúv film: Falešná podoba skutečného problému
„Snad bychom měly pana režiséra žalovat. Podle něj jsme úchylné, v našem ústavu byly prý poměry jako v koncentráku. Jak si ale potom vysvětluje třeba to, že jeho kladná hrdinka, ve skutečnosti agresívní děvče romského původu, dostala pět let nepodmíněně už podruhé a je dodnes v nápravném zařízení? Jak máme rozumět tomu, že vychází ze skutečné události, ale o nezletilou chovanku se úmyslně nezajímal, aby si ‚nekazil vlastní představu‘?“ ptá se Bohuslava Štrossová, bývalá vrchní sestra ústavu v Měděnci, který posloužil jako předloha reportáže Josefa Klímy a později i námět scénáře Renčova filmu Rekviem pro panenku. Na rozdíl od Klímy Renč démonizuje ústavní personál a vůbec nebere v úvahu, že by vina mohla být na obou stranách.
Režisér problémy nemá
"Jsem filmař a netočil jsem dokument. Reálnou hlavní představitelku jsem nechtěl ani vidět, bál jsem se, že by mě otrávila natolik, že bych pak vůbec neměl chuť film dělat."Nechtěl jste si kazit vlastní představu."Jo. Ale jinak jsou ve filmu skutečný motivy. A ten rozsudek v závěru je taky fakt…"Pokud si vyfabulujete příběh, je váš a je to naprosto v pořádku. Pokud si ho domýšlíte na motivy skutečné události - proč ne. Ale vy jste si kompletně vymyslel hrdinku, její povahu, její chování a pak jste jí - čisté a bezelstné - napařil trest. V roce l985 soud sice skutečně vyměřil jedné chovance pět let. Ale tehdy byl odsouzen…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
