Strach z výsledků voleb
Angola po šestnácti letech občanské války
Válka již není, pronesl koncem září velice optimisticky vůdce Národního svazu pro úplnou nezávislost Angoly (UNITA) Jonas Savimbi. Uvedená slova zazněla v předvečer prvních svobodných parlamentních a prezidentských voleb po šestnácti letech občanské války. Jak se však ukazuje, Savimbiho optimismus není zcela na místě.V době, kdy byla Angola portugalskou kolonií, šlo všem třem hlavním politickým seskupením o společný cíl - pro potenciálně bohatou zemi získat nezávislost - a proto byla ochotná se alespoň v zásadních otázkách dohodnout. Po dosažení nezávislosti v roce 1975 se vše změnilo. Přestože podle původního rozhodnutí měla být vytvořena společná prozatímní vláda, již v srpnu 1975 se moci v Luandě zmocnilo marxistické Lidové hnutí za osvobození Angoly (MPLA). Národní fronta osvobození Angoly (FNLA) ztratila svůj význam a Savimbiho UNITA se stáhla na jihovýchod země, odkud však vytrvale a citelně znepříjemňovala vládnoucí straně život.Patnáct let se dvě rozhodující síly - MPLA a UNITA - snažily rozhodnout boj o moc. Marxisté za vydatné pomoci po zuby ozbrojených kubánských jednotek a s finanční i materiální podporou zemí východního bloku, UNITA za výrazného přispění Jihoafrické republiky a Spojených států, které kromě přímé pomoci tajně „operovaly“ například i prostřednictvím zairské armády. Výsledek byl stejný jako jinde - země se dostávala do stále hlubší ekonomické krize, bujela…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 18 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
