Chiméra česko-slovenského Maastrichtu
Místo společného či koordinovaného postupu začínají naschvály
Poté, co se potichu vytratily projekty konfederace a obranné unie, objevil se jako nový elixír česko-slovenského soužití módní termín Maastricht. Jeho propagátoři, posíleni výsledkem francouzského referenda, ovšem nemluví o mechanickém přebírání smlouvy, ale například o „přenesení ideje a systému procesu“ (Roman Zelenay), nebo alespoň dohodu považují za „velmi inspirativní pro situaci v ČSFR“ (Ivan Fišera). Byť bychom však text Maastrichtské smlouvy otesali sebevíc, až na samou dřeň, její dva základní postuláty zůstávají stejně nepochybné jako pro česko-slovenský vztah nedostižné: měnová unie a politická unie. Jejich podmínkou je jednotná emisní banka, respektive společná zahraniční a bezpečnostní politika.V otázce měnové unie je zatím více než nejasno. „Začínáme se společnou měnou do doby, než se připraví národní měny a přejde se na kurs jedna ku jedné,“ oznámil ve čtvrtek Vladimír Mečiar, zatímco jeho ministr financí dává přednost dvěma odděleným měnám. Ani z Prahy dosud nezazněla definitivní varianta: na rozdíl od Josefa Tošovského a Ivana Kočárníka je pro Václava Klause společná měna přijatelná, třebas ne na dlouho. Dá se tedy reálně předpokládat, že ve jménu politického rozhodnutí a pro image „sametového rozchodu“ bude 1.ledna měnová unie vyhlášena, aby mohla být co nejdříve odbourána.Českoslovenští „unionisté“ mohou samozřejmě namítat: dobře, ale v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
