Komentář•10. 8. 1992•5 minut

Utečenci před násilím

Polovina bosenských uprchlíků míří do Německa

Napříč televizní obrazovkou se táhnou ostnaté dráty, za nimi se tísní houf strhaných a vyhublých lidí. Jeden z nich prostrčí ruku pletivem a podává ji reportérce v popředí. Tuto scénu mohli spatřit diváci nočního zpravodajství CNN v noci ze čtvrtka na pátek. Začínala televizní reportáž britské stanice Channel Four z jednoho z mnoha internačních táborů pro bosenské Muslimy a Chorvaty v Srbské republice Bosna a Hercegovina. Milióny lidí na celém světě viděly v barvách a s autentickým zvukem to, o čem se několik dní před tím spekulovalo v tisku.Reportéři se dostali i dovnitř: na obrazovce defiluje zástup mlčících vězňů ve frontě na stravu - pod dohledem samopalníků v maskáčích. Jakási místní Ilse Kochová opakuje do kamery: „Toto není tábor, ale středisko.“ Sotva slyšitelné výpovědi lidí za dráty, ale především ponurá atmosféra svědčí o opaku. Po chvíli se před kamerou střídají obnažená těla zadržovaných s vystouplými žebry a stopami po bití - tentokrát s retušovanými tvářemi a v nějakém neurčitém interiéru.Pořad britské televizní společnosti otřásl argumentem, že „pomoc postiženým je třeba poskytovat především na místě samém“, který se ozývá zejména z Francie a Velké Británie. Nyní je nad slunce jasné, že „místo samo“ nezaručuje vůbec nic. Vězni podobných táborů totiž tvoří část těch, kteří jsou v oficiálních statistikách vedeni v rubrice „bezdomovci“ (displaced persons). Jejich počet se…