Zahraničí•3. 7. 1992•5 minut

Tran Ngoc Tuan: Ďábelský trojúhelník

Ta malá ves, kterou jsme míjeli, byla úplně prázdná, bez života, liduprázdná byla i celá oblast, jíž jsme procházeli. Na mapě ji vyznačoval jeden čtverec, souřadnice 92, nazvali jsme ji mrtvou souřadnicí. Celému tomu pustému kraji jsme brzy začali říkat ďábelský trojúhelník.Obklopovalo nás ticho, bylo to ale ticho, ve kterém všem běhal mráz po zádech. Prsty jsme neustále drželi na spoušti. Polpotovci nás mohli kdykoli přepadnout, mohli začít střílet ze zálohy, dokázali nečekaně zaútočit a pak bleskurychle zmizet.Já a Tinh jsme patřili do skupiny novinářů Jihozápadní fronty a na průzkum jsme se dostali s praporem dobrovolníků, který byl legendou po celé frontě. Sledoval jsem zamlklé, tvrdé tváře vietnamských vojáků. Z každého z nich byl cítit „pach bitvy“, užili si svoje.Kapitán, velitel praporu, mi řekl: "Máme strašné ztráty. Ve Vietnamu jsme měli šest set mužů, teď jich ale zbývá sotva dvě stě. Někteří padli v bojích, jiné zabily miny, malárie, nebo žízeň. Nejstrašnější ale je, že tady zemřel celý národ. Takovéhle zabíjení ještě v historii lidstva nebylo. Tady by se zbláznili i lidé s ocelovými nervy, vidět ty masové hroby."Je vůbec možné popsat to, co se v Kambodži stalo? Právě kvůli tomu, co jsem viděl na vlastní oči, vím, že je to nad mé schopnosti. Kdo a jakými slovy by mohl vylíčit, co se tady dělo? Souřadnice 92, souřadnice smrti, krajina smrti, ďábelský bermudský trojúhelník na souši.Bylo nám divné, že v téhle…