Zahraničí•9. 3. 1992•7 minut

Obrazy z Černého sadu

Reportáž z ázerbájdžánské strany fronty v Náhorním Karabachu

Do Náhorního Karabachu jsem odjížděl hledat odpovědi na otázky: Kdo je vinen? Na čí straně je právo? Po několika dnech strávených na místě jsem pochopil, že tam, kde se sadisticky mučí a nesmyslně zabíjejí děti, ženy a staří lidé, ztrácejí tyto otázky svůj původní význam. Zůstávají jen tisíce mrtvých a nekonečné utrpení raněných. Zbývá jediný otazník: Proč?Podle zpráv ruské televize se v Baku dají koupit lehké zbraně. Přes celodenní úsilí jsem ve městě na žádné nenarazil, ale na autobusovém nádraží, kde si kupuji lístek směr Karabach, ke mně přichází dobře oblečený muž a zajímá se, kam jedu. Když odpovím, že do Náhorního Karabachu, vytáhne ze sportovní tašky nový kalašnikov. Chce za něj buď sto tisíc rublů, nebo tisíc dolarů…

Zbrojovka na dvoře

Nazítří jedu s průvodcem a dvěma ochránci z opoziční Lidové fronty Ázerbájdžánu do městečka Gerandoj v západní části země. Před několika dny zaútočila na zdejší kasárna jednotka „sovětské armády“ z nedaleké Gandžy, bývalého Kirovabadu. Srážka si vyžádala dva mrtvé. „Sověti“ napadli objekt, na jehož dvoře předělávají vojáci Ázerbájdžánské národní gardy (ANG) vraky bývalých školních obrněných transportérů na bojeschopná vozidla. Úprava nefunkčí cvičné výzbroje na zbraně použitelné v boji je při jejich současném nedostatku v řadách ANG častým jevem. V arzenálu těchto jednotek lze totiž nalézt i takové „starožitnosti“…