Divadlo

Před listopadem 1989 bylo divadlo nepochybně nejradikálnější a nejautentičtější oblastí naší režimní kultury. Dnes jako by zaujalo pozici „mrtvého brouka“. Proč, na toto téma jsme diskutovali s několika tvůrci, kteří v posledních letech představovali v českém oficiálním divadelním světě špičky. Únorové besedy v Realistickém divadle se zúčastnila zdejší dramaturgyně Vlasta Gallerová, režisér divadla Drak v Hradci Králové Jan Borna, dále šéf Divadla na provázku Petr Oslzlý a mnohaletý režisérsko-autorský tandem v Ústí nad Labem a později v divadle Na zábradlí v Praze Ivan Rajmont a Karel Steigerwald. Poslední tři se prezentovali již z nových rolí - Oslzlý jako poradce prezidenta, Rajmont jako šéf činohry naší první scény a Steigerwald ze stejné funkce v divadle Na zábradlí. K debatě jsme přizvali i dramaturga Zdeňka Hedbávného, který má rozsáhlé třicetileté zkušenosti - od Národního divadla přes řadu oblastních scén až po Činoherní studio v Ústí nad Labem. Divadelní obec, instituci, jež by měla nahradit hanebný Svaz českých dramatických umělců, zastupovali Karel Král a Ondřej Hrab. Beseda sama byla zajímavá a pro všechny inspirativní. Jak už je ale u nás zvykem, během autorizování textu ovládnou diskutující jiné obavy než při rozpravě samé. Objeví se strach z konfrontací a snaha prezentovat se nějak lépe než při besedě samé. Výjimku v tomto případě tvořil Petr Oslzlý, který své vstupy upravil jen gramaticky a s ohledem na to, aby jeho řeč byla zcela srozumitelná.…