Jsme schopni se bránit?

Veřejnosti zatím nebyla předložena důkladná analýza armádních iniciativ za posledních čtyřicet let. V ovzduší nedůvěry, které tak vzniká, je stále dost prostoru pro nekvalifikované návrhy a snahy o rozhodnutí, nedostatečně respektující změny ve společnosti i ve světě. Nedá se říci, že se neudělalo nic. Například naše přítomnost v Perském zálivu nám přináší značný politický kredit, je to po letech verbálních prohlášení konkrétní čin, jímž jsme se postavili po bok demokratickým státům. Vojáci, kteří nás v Saúdské Arábii reprezentují, tvoří však jen nepatrný zlomek našich vojsk. Jaký je vlastně stav armády, tolik důležitý pro vnitřní bezpečnost státu?

Naše obranyschopnost je vzhledem k vyzbrojení, organizaci, rozmístění armády a vývoji situace ve světě (a zejména v Sovětském svazu) na nedostatečné úrovni. Konflikt v Perském zálivu oslabil akceschopnost vojenského seskupení NATO v Evropě. A naopak zdrženlivý postoj Sovětského svazu v této záležitosti z pozice síly uvolňuje ruce pro jednání v jeho zájmových oblastech - jak jsme se mohli přesvědčit v Pobaltí. Bez ohledu na vídeňská jednání zůstávají úderné síly SSSR v podstatě nedotčeny (viz stažení tankových divizí za Ural) a vojenské kontingenty v bývalých sovětských satelitech jsou stále relativně velké. Nezanedbatelnou hrozbu představují i konzervativní síly v armádách Varšavské smlouvy.

Realita

Armáda je v současné době rozdělena do patnácti divizí. Východní okruh, tedy především Slovensko, je…