V sousedství pohyblivého písku
Rozpad SSSR je dvojí výzvou
Po listopadu si Československo na mezinárodním poli vydobilo samostatný prostor, díky nevměšování východního souseda se mohlo octnout na zbrusu novém území nepřináležitosti k žádnému paktu ani seskupení států. Podobný prostor si vymohla celá východní Evropa, každá z těchto zemí však stále zdůrazňuje, že jde vlastní cestou. Odehrálo se několik setkání prezidentů a ministrů středoevropské Trojky, byla definována určitá společná taktika na nejobecnější rovině. Politici těchto států se však stále scházejí méně často a nepravidelněji než jejich západoevropští kolegové, skutečná koordinace denních záležitostí středoevropských demokracií je až na výjimky téměř nulová.
Čára přes rozpočet
Do tohoto stavu přišel moskevský puč. Prozíravějším politikům došlo, že hra na malém patnáctimiliónovém písečku končí, že Evropa se znovu rozdělila a že meze její demokratické části, jež nedávno běžely krajem Německa, se v nejlepším případě posunují přímo na naši východní hranici. Že nechceme-li znovu upadnout do závislosti na sovětské velmoci, musíme se co nejrychleji přimknout k západní, teď už se rozšiřující Evropě, přesvědčit ji, že je i v jejím zájmu, abychom se co nejrychleji a definitivně začlenili do jejích institucí.Proto se ministr zahraničí J.Dienstbier sešel hned po puči se svým americkým protějškem J.Bakerem, proto náš apel na Evropské společenství, proto výzva k NATO, aby nás co…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 21 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
