Teď už je mi hej

Alois Rylich z Lán u Nymburku je jeden z mála soukromých zemědělců, který nepodlehl kolektivizaci. Dokázal udržet svůj statek a jedenáct hektarů půdy celých čtyřicet let komunistického systému.

Vcházíme do dvora statku. Pod přístřeším je naskládáno cosi, co na první pohled připomíná skladiště kovového šrotu. Později zjistíme, že je to stará, už nepoužívaná zemědělská technika, a třebaže tak nevypadá, je v perfektním stavu.

Procházíme chlévy, ve kterých manželé Rylichovi chovají dvacet prasat a devětadvacet kusů hovězího dobytka. Na dalším dvoře stojí dva obilné kombajny, sedm traktorů, kombajn na brambory, rozmetadla hnojiv, nákladní auto. „Kupoval jsem to průběžně, většinou jde o vyřazované stroje z JZD. Dal jsem je do pořádku a fungují dodnes. Stálo mě to veškeré úspory, ale bez mechanizace bych nemohl konkurovat družstvům,“ říká pan Rylich.

Projdeme branou na pole. Na první pohled je zřejmé, že to není družstevní lán. Pole je úhledně rozděleno na tři díly, na jednom jsou zasazeny brambory, na druhém pšenice, na třetím, nejmenším, roste česnek. V současné době obhospodařují Rylichovi asi dvacet hektarů půdy: „Mám dost zemědělské techniky na to, abych obhospodařoval mnohem víc - a taky chci, až to zákony dovolí, ještě nějaká pole přikoupit. Když to bude nutné, najmu sezónní dělníky. Teď už je nám hej.“

Kolektivizace

Se zločiny kolektivizace se Lány poprvé setkaly, když komunisti vysídlili místního „kulaka“ s padesáti hektary půdy.…