Strach z bohatství

Viděn zvenčí, transformační zákon o odstátnění a následné privatizaci státních podniků je nejvýznamnější událostí roku, na kterou západní podnikatelé netrpělivě čekali. Umožňuje konečně (alespoň právně a teoreticky) vstup zahraničního kapitálu do československé ekonomiky a zároveň odstraňuje (opět alespoň teoreticky) ono obávané nebezpečí rozkrádání národního majetku nebo jeho levného rozprodeje. Municipalizační část zákona (předání místního majetku obcím v privatizované formě po municipálních volbách) také (rovněž alespoň teoreticky) konečně odejme ekonomickou moc komunistickým mafiím, zabarikádovaným do majetkových akciových společností, která nabízejí k prodeji devizovým cizincům vily, zámky, hrady a rekreační střediska, jež jim nepatří.

Umožňuje řadovým občanům zbohatnout na nákupu akcií v odstátněných podnicích - tedy ukládáním úspor rentabilnějším způsobem, než jsou spořitelny. A především zaručuje, že každý, komu na tom záleží, bude konečně moci zjistit, který podnik si sám na sebe vydělá, na který podnik stát (tedy občan) doplácí, kam jdou zisky a ztráty, jak se s nimi nakládá a kdo je za to odpovědný. Neboli, jak tomu zákon říká, „vysokou transparentnost ekonomických vztahů“.

Začíná doba, v níž se užitečnost mých výrobků či služeb pozná podle toho, zda si je bude chtít někdo koupit, a nikoli podle toho, zda odpovídají ideologickým potřebám té či oné vládnoucí kliky. Končí doba nezodpovědnosti, končí myšlení typu "ať se snažím, jak se snažím, stejně…