Pane ministře, stanul jste v čele komplexu kultury. Při zběžném pohledu sem patří přinejmenším: individuální tvůrci, tvůrčí kolektivy jako jsou divadla, orchestry, různé ateliéry, dále odborné a výzkumné ústavy, památky a sbírky a kolem nich vybudované instituce, komerční organizace jako nakladatelství, agentury, výstavní podniky, kulturní střediska. Ze všech těchto oblastí se již od počátku revoluce ozývají hlasy vyjadřující obavy o budoucnost kultury u nás. Ohroženost kultury není podle mě úplně jasný problém. Jak se na to díváte vy?
Budu odpovídat velice osobně, s rizikem, že třeba některé strany a některé lidi popudím. Pokud jde o pocity strachu o naši kulturu v příštím období, rozlišuji mezi těmi, kdo ty pocity mají a šíří. Musím říci, že mezi podpisy pod všelijakými obranami čtu s velikými rozpaky jména lidí, kteří v uplynulém období měli úplnou nebo téměř úplnou možnost se vyjadřovat. Užívali ji tak, jak ji užívali - nebudu nikomu sahat do svědomí. Řekl bych, že někteří prosperovali velmi slušně. Teď, poté, co se na obranu kultury nikdy neozvali ani slovem - a kultura byla ohrožena zásadně a hůř než obyčejnou komercializací -, mám s důvěrou naslouchat jejich obavným hlasům a vlastně se cítit provinilý, že dělám pro obranu kultury málo.Neodmítám ničí hlas. Kdo má obavu z budoucnosti, ať to poví. Ale podle mě neváží všechny ty hlasy stejně. S daleko větším pochopením naslouchám lidem, kteří v minulosti ukázali, že jim o obranu kultury skutečně…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 20 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
