Godot už přišel

Godot už přišel, četli jsme v listopadu 89 v ulicích Prahy. A skandovali jsme mnohá jiná hesla, třeba Mohorita od koryta! Teď se vedou spory o to, zda to vůbec byla revoluce, zda je možné to tak nazvat, když to, co následovalo, vlastně nesplnilo očekávání spousty lidí. Výsledek listopadového převratu zdá se nedůrazný, nebo, chcete-li, až příliš sametový.

Volalo se také Havel na Hrad, a to se nám splnilo. Z Havla se stal prezident, přijal tu funkci i po volbách, neboť podle svého názoru prošel zdárně zkouškou, kterou si sám uložil, totiž sestavit dobrou novou vládu. Listopadová hesla není možné brát na lehkou váhu. Razantním způsobem, s intuitivní jistotou vyslovovala názory a touhy těch, kteří se nebáli angažovat, to jest těch, kteří tu náhlou, nečekanou změnu politického systému v naší zemi zřejmě způsobili, nebo v ní sehráli důležitou roli. Kdyby Havel neseděl na Hradě, lidé by věděli, že to, co chtěli, nebylo dotaženo do konce. Revoluce by nebyla revolucí. Nešlo ovšem jen o něj. Že zde něco podstatného není v pořádku, je jasné i z toho, že pan Mohorita od koryta nešel, právě naopak, přímo neuvěřitelným způsobem se u něj udržel. Dokonce u jednoho z koryt nejvyšších, mám-li to říct tak vulgárně. Je v předsednictvu parlamentu a, nehledě na různé pokusy spočítat, kolik mu které hnutí poskytlo hlasů, je to ostudné. Mnoho se o tom nepíše a vysvětlení z vyšších sfér nepřichází. To je v současné době dobře zavedená metoda: o problémech se mlčí. Mlčení, zdánlivé…