Skončily první svobodné volby po bůhví kolika letech. Zúčastnilo se jich přes 96% voličů, daleko víc než bývá v evropských demokraciích zvykem. Naše poměry se dnes ovšem v ničem nepodobají stabilizované situaci parlamentních systémů s víceméně tradičními stranami a dlouhodobě určeným poměrem sil.

Vysoká účast jasně naznačila, nakolik si byli občané vědomi závažnosti těchto voleb. I toho, proč jdou volit, koho a proti komu. Volební akt většinou pochopili jako legální výraz změn vybojovaných od listopadu. Nepřišli odstartovat kariéru několika politikům, ale stvrdit vývoj, který se tak stává snad nezvratitelným. Voliči ve své zdrcující většině (87%) odvrhli komunistickou ideologii: své hlasy dali stranám, jejichž předvolební kampaň vesměs zdůrazňovala nechuť ke KSČ. O tom, zda je těch třináct procent hlasů pro KSČ (podle předvolebních průzkumů ostatně očekávaných) hodně nebo málo, by se zřejmě dalo dlouze diskutovat. Moudřejší budeme, až dostaneme údaje za jednotlivé kraje, sociální skupiny apod.

Reklama
Reklama

Ale i pak musíme vzít v úvahu, že volební výsledky do značné míry závisí i na způsobu, jakým byly volby pojaty. Naše varianta s dvaadvaceti stranami vytvořila bezpochyby jiné myšlenkové klima než striktně formulovaná volba buď - anebo, před níž stáli voliči např. loni v Polsku, kde spolu soupeřily dva bloky: Solidarita a bývalá monopolní strana. Červnovým volebním víkendem končí jedno období a začíná něco zcela jiného. Od nynějška se budou na moci podílet ti, které si obyvatelstvo samo vybralo. ČSS, jedna ze čtyř bývalých tzv. rozhodujících politických sil, klesá mezi ty nejmenší právě zrozené. (Bude nadále vydávat svůj deník s celostátní působností, u něhož asi až do předvolební kampaně nikdo netušil, že se jedná o čistě stranický list?)

Naopak některé nové strany přesáhly deset procent a aspirují na vstup mezi ty největší. Domníváme se, že pro tyto volby je nejvýznamnější skutečnost, že redukce komunistické moci, prováděná dosud revolučními způsoby, dostala v tyto dny legální zakotvení ve společné vůli obyvatel. Konkrétní výsledky nemají pro budoucnost zdaleka takový význam. Mnoho z malých stran po těchto volbách teprve začne žít a ukazovat světu svou politickou tvář; může se lehce stát, že je za dva roky najdeme na zcela jiné příčce než dnes. Těch několik polistopadových měsíců bylo pro ně embryonálním stavem a šlo spíš o to, aby uvědomily svět o své existenci, než aby si vybojovaly relativně neměnné místo na slunci. Je proto s podivem, jak rychle se začaly rvát o každý hlas, místo aby se soustředily na vypracování vlastního neopakovatelného profilu.

Voliči po čtyřiceti letech půstu lační po seriózních argumentech. Chtějí, aby se s nimi mluvilo otevřeně a vážně. Rozhodně nevolali po svobodných volbách proto, aby si pak měli vybírat mezi Jedenadvacet bere, Mladí jsme tu pro vás, To je ono, nebo třešněmi. Nechť zklamané strany přičtou svůj neúspěch pokleslé taktice a ne nedostatku plakátů či špatně vyfocených modelek. Na tomto místě musím zmínit téma: aféra Bartončík. Nejde o to, že jedinec, aspirující na politickou moc, byl dlouholetým spolupracovníkem StB, že udával a ničil spoustu lidí a bral za to peníze. Takových bylo bohužel daleko víc. Nejde ani tolik o to, že soudný člověk by zůstal v ústraní a nehnal se do veřejného života, kde se dá předpokládat, že vše vyjde najevo.

A naposled nejde ani o to, že přes slib daný hlavě státu a přes neudržitelnost vlastní situace pokračuje Josef Bartončík v jakémsi zoufalém kličkování, popírá zjevná fakta a škodí tím vlastní straně a řadovým křesťanským voličům tak, že víc už snad ani nelze. Znechucení pramení z toho, jak se tváří v tvář této situaci zachovalo vedení ČSL. Místo aby mělo za zlé panu Bartončíkovi, že v tichosti neodešel jako tolik jiných a raději vyvolal skandál, křičí o „gangsterských metodách“, o „informační blokádě“, osočuje celý svět ze spiknutí. Místo aby se v klidném prohlášení distancovalo od nemorálních praktik svého předsedy, rozpoutalo v honbě za hlasy neslýchaně tvrdou kampaň proti Občanskému fóru. Střelba do OF není v tomto případě o nic logičtější, než kdyby se vedení ČSL pustilo do Strany přátel piva. Co má Občanské fórum s aférou společného? (Smutné je, že se k těmto hlasům přidali i socialisté a KDS, na jejíhož vůdce V. Bendu dr. Bartončík přímo donášel.)

Uvědomme si, že ve chvíli, kdy ČSL začala útočit, nebylo zdaleka ještě potvrzeno vítězství nad komunistickou mocí. Před celospolečenským zájmem prvořadé důležitosti tedy strana dala přednost honbě za hlasy voličů. Přitom OF od svého vzniku prohlašuje, že chce vytvořit prostor pro politický pluralismus a bylo jasné, že půjde s KDU do koalice. Její účast ve vládě tedy nebyla závislá na tom, zda dostane o nějaké to procento hlasů více či méně. Kdyby se KDU distancovala od svého vůdce, ztratila by možná pár tisíc voličů. Zachovala by si však čisté jméno pro budoucnost. S pravdou se dá vyjít na volné prostranství. Lež nutí krýt si záda. Lidé z vedení ČSL se sami zahnali do kouta a tam, doufejme, že jen na čas, jako by ztratili soudnost. Bez soudnosti ale - a hlavně bez morálky - se však politika dělat nedá.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na web@respekt.cz.
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte