Jedna z nejzapeklitějších otázek počátku 21. století zní: jak mohou být Francouzi, kteří vynalezli joie de vivre, třípatrový podnos na sýry a Diorův elegantní „new look“, být tak zatvrzelí škarohlídi? Pro cizince je nejoblíbenější turistická destinace světa ztělesněním vítězství rozkoše nad kancelářským otroctvím, labužnictví nad rychlým občerstvením, bloumání flâneurů nad hektičností. Přesto z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že Francouzi jsou zkroušenější než Uganďané nebo obyvatelé Uzbekistánu a budoucnost své vlasti vidí pesimističtěji než Albánci nebo Iráčané. Globální barometr naděje a štěstí řadí Francouze na předposlední místo na žebříčku 54 zemí světa, až za Italy, Řeky a Španěly sužované úspornými ekonomickými opatřeními. Hůře se umístili už jen Portugalci.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si článek zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
