Evropský záchranný plán

Ta sebechvála je pochopitelná. Vedoucí představitelé zemí eurozóny se po nekonečných jednáních 27. října v brzkých ranních hodinách dohodli na „komplexním balíčku“, který má odvrátit krizi sužující eurozónu už téměř dva roky. Navýšili fond určený k záchraně nejvíce zadlužených zemí eurozóny, navrhli plán na rekapitalizaci evropských bank, výrazně snížili zadlužení Řecka a nastínili způsoby, jak dát řádné základy řízení eura. Po létu zastíněném hrozbou finančního zhroucení teď finančním trhům ukázali, kdo je tady šéf.

Na denním světle jsou však díry v záchranném plánu viditelné na první pohled. Celá strategie je zmatená a nepřesvědčivá. Zmatená, protože její finanční inženýrství je až příliš důmyslné, ale zároveň zranitelné vůči nezamýšleným následkům. Nepřesvědčivá, protože není dotažená a jen tento plán pro zabezpečení eura nestačí.

Tento „komplexní balíček“ má pro letošní rok pořadové číslo tři. A s největší pravděpodobností v eurozóně není poslední.

Slibem neurazíš…

Nejvýznamnějším úspěchem summitu je, že se konečně dospělo k dohodě o odepsání padesáti procent řeckého dluhu drženého soukromým sektorem. Časopis The Economist už po tomto kroku volá dlouho. Nezbytným doplňkem odpisu řeckého dluhu by měl být důvěryhodný ochranný val kolem výrazně zadlužených, ale…