Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Společnost

Pravá chvíle na zrušení kojeneckých ústavů

Dětí do tří let není v ústavní péči tolik, jak to vypadá podle oficiálních statistik

Kojenecký ústav Krč
Kojenecký ústav Krč • Autor: Archiv

V bývalých kojeneckých ústavech, nově zpravidla nazývaných dětská centra, je méně dětí do tří let než říkají státní statistiky. Zjistila to mezinárodní organizace Lumos, která si podle zákona o svobodném přístupu k informacím vyžádala data od všech šestadvaceti kojeneckých ústavů v Česku.

Podle zatím posledních údajů Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS) bylo v roce 2016 v kojeneckých ústavech 1 037 dětí. Podobné celkové číslo vyšlo i organizaci Lumos - služby kojeneckých ústavů na začátku roku 2018 využívalo 1 075 dětí. Klíčové je v tomto případě slovo „služby“.  Lumos si totiž dal tu práci, že se na ně podíval podrobněji. A zjistil, že z celkové více než tisícovky dětí je jich do tří let a na klasickém ústavním pobytu jen 441.

Reklama
Reklama
Reklama

Dalším 208 dětem byly víc než tři roky, 170 jich bylo v zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc při kojeneckém ústavu, jejich pobyt by tedy z principu měl být jen co nejkratší. Zbylé služby měly s klasickou představou o ústavu málo společného, 72 dětí tu pobývalo s matkou, 26 jich využívalo respitní pobyt, službu, jež má na chvíli odlehčit rodině, která se stará o dítě s nějakým problémem. 108 dětí využívalo jen denní stacionář a dalších 50 dětí chodilo do kojeneckého ústavu do jeslí.

Lumos zároveň zjišťoval, jak jsou děti do tří let v klasické ústavní péči (zmíněných 441) rozděleny v krajích. Dva kraje, Zlínský a Jihočeský, nemají v ústavu ani jedno dítě. Několik krajů má k nule slibně nakročeno – například Královéhradecký, Pardubický či Olomoucký kraj. Hodně malých dětí v péči ústavu už mají vlastně jen čtyři kraje, Praha, Středočeský, Plzeňský a Ústecký kraj. Nemohou se přitom moc vymlouvat na sociální strukturu obyvatel, protože Moravskoslezskému kraji se značnými sociálními problémy se počet dětí v kojeneckých ústavech podařilo snížit na dvacet.

Je přitom známou, výzkumy doloženou, pravdou, že ústavní, tedy kolektivní pobytová péče dětem nesvědčí. Ve Spojených státech například srovnávaly děti drogově závislých matek, které šly buď do ústavní, nebo do pěstounské péče. A přibližně po roce bylo jasné, že děti umístěné u pěstounů jsou na tom lépe v komunikaci, motorickém vývoji i socializaci. Zvlášť znatelné jsou negativní dopady ústavní péče u dětí do dvou let. Přitom se státu ústavní péče o malé děti značně prodražuje, měsíčně stojí v průměru 74 tisíc korun.

Analýza Lumosu přináší hned několik dobrých zpráv. Jednak že dětí do tří let nemáme v ústavní péči tolik, jak to vypadá podle oficiálních státních statistik vydávaných ÚZIS. Zároveň aktivní kraje dokazují, že je možné se o malé děti postarat jinak, ať už pomoci biologické rodině nebo díky pěstounům.

Institut profesionálních pěstounů prosadil do zákona před šesti lety ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek (TOP 09) a klíčovou roli v tom hrál angažovaný úředník, předtím politik Pardubického kraje Miroslav Macela. Přiměl ho k tomu šok ze skutečnosti, že velké procento dětí vyrůstajících v ústavech končí po jejich opuštění na ulici, či dokonce v kriminále.

Macela i Drábek tehdy mluvili o tom, že by bylo žádoucí umisťování malých dětí – nejdřív do tří a pak do sedmi let – do ústavů úplně zakázat, jak je tomu v řadě vyspělých zemí, ovšem obávali se, že by tak radikální věc neprošla a torpédovala tím pádem i uzákonění profesionálních pěstounů. Věděli, o čem mluví: prezident Václav Klaus tehdy odmítl podepsat i mírnější zákon, ale poslanci ho ale nakonec přehlasovali.

Znovu se o zákazu posílání kojenců a batolat do ústavů mluvilo za ministryně Michaely Marksové (ČSSD), ale zůstalo ale jen u slov, ministryně žádný zákon tohoto znění do sněmovny nakonec neposlala. Aktivity se však mezitím chopily kraje. Jako první zrušil kojenecké ústavy před dvěma roky Zlínský kraj, přidal se i Jihočeský.

Lumos tedy teď svou analýzou ukázal, že pro zrušení kojeneckých ústavů přišla ta pravá chvíle. Dětí v nich není mnoho. Kraje dokazují, že se bez nich dokážeme obejít – právě díky profesionálním pěstounům a díky masivní pomoci biologické rodině, která má nějaký problém. A široké spektrum služeb, které už dnes kojenecké ústavy poskytují, dokazuje, že na změnu je zřejmě připravena i velká část jejich zaměstnanců.

Příští ministr práce a sociálních věcí má jedinečnou šanci zapsat se do dějin. Jinak nezbývá než věřit, že krajští politici se nechají inspirovat zlínskými a jihočeskými kolegy.

Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte