Praha má skvělou dopravu, ale úřady a zdravotnictví jsou jako z Kafky

Ve kterém světovém velkoměstě se nejlépe žije? Podle různých žebříčků sestavovaných velkými poradenskými firmami je suverénně nejlepším městem k životu Vídeň, zatímco Prahu najdeme až v sedmé desítce. Po příčinách postavení české metropole pátrá text Z Ruzyně na druhý konec světa, který najdete v aktuálním Respektu 14/2019.

„Já těmhle žebříčkům nevěřím. Nejsou podle mě založené na měřitelných faktorech,“ říká americký novinář Philip J. Heijmans v rozhovoru, který je doplněním článku a pozvánkou ke koupi. Momentálně žije právě v Praze a píše pro New York Times, Wall Street Journal nebo agenturu Bloomberg. Vyrostl v New Yorku a kromě Prahy žil také v asijských městech. Na české metropoli se mu líbí hlavně architektura a dobře fungující hromadná doprava, naopak mu vadí byrokracie na úřadech.

V kolika hlavních městech jste žil?

Narodil jsem se v New Yorku a strávil jsem tam celkem 21 let. V Praze jsem dohromady bydlel sedm let. Kromě toho jsem sedm let žil v různých městech v Asii - v Rangúnu v Barmě, v Phnompenhu v Kambodže a v Tchaj-peji na Tchaj-wanu.

V jakém městě se vám líbilo nejvíc?

Já mám nejradši Prahu. Přestěhoval jsem se sem dohromady třikrát, poprvé v roce 1998, pak v roce 2009 a naposledy v roce 2016. Je potřeba říci, že nejsem úplně nestranný - žije tu moje matka a babička. Narodil jsem se v Americe v New Yorku a jsem Američan, ale mám české kořeny, i když nemluvím česky. Miluji architekturu, napsal jsem knihu o architektuře v Barmě a inspirovala mě k tomu právě Praha.

Jaké stavby máte v Praze rád?

Mezi mé nejoblíbenější patří Obecní dům, moc rád mám také domy na Rašínově nábřeží.

Chybí vám tady nějaká věc, kterou New York má?

Víte, že ani ne? New York City je strašně zajímavé město, kde se děje spousta věcí. Jasně, postrádám sportovní utkání, třeba hokejové zápasy NHL nebo baseballová utkání na stadionu Yankees, anebo velké koncerty kapel, které v Praze moc často nevystupují. Když jsem byl mladší, tak jsem v jednom kuse chodil po barech a koncertech, ale teď už mám rodinu a tyhle věci mi už ani tolik nechybí.

V různých žebříčcích kvality života, které vydává třeba firma Mercer nebo Economist Intelligence Unit, figuruje Praha až na 69. místě. Strhávají se jí body například za to, že nemá tolik leteckých spojení se zbytkem světa, že je tu znečištěný vzduch nebo že jsou tu dopravní zácpy. Komplikovaly vám v Praze tyhle věci život?

Abych řekl pravdu, tak těmhle žebříčkům vůbec nevěřím. Nejsou podle mě založené na měřitelných faktorech. Proč vždycky vyhrává Vídeň? Vídeň je krásné město, ale je drahá, slyšel jsem spoustu děsivých historek od známých, kteří tam žijí, zato o Praze žádné takové neznám. Zácpy v Praze? Zdejší veřejná doprava je jedna z nejlepších na světě. Některá asijská města mají ještě lepší dopravu, ale to jen proto, že jsou modernější. Zdejší systém je skoro bezchybný, kamkoli se dostanete úplně snadno. K čemu vůbec v Praze potřebujete auto?

A co letecká spojení?

Praha je v centru Evropy, dostanete se odtud kamkoli. Jasně, mohlo by tu být víc spojení, ale jsou místa na světě třeba v Asii, odkud se nedostanete skoro nikam. A znečištěný vzduch? Byl jste někdy v Pekingu? Chystám se zrovna stěhovat do Singapuru. V některých ročních obdobích je tam vzduch tak špatný, že lidé musejí z města odjet. Nevím, co komu tak vadí na pražském vzduchu.

Vadí vám vůbec něco na Praze?

Zdejší úřední byrokracii považuji za asi nejhorší státní aparát, se kterým jsem kdy něco musel řešit. Množství úkonů, které musíte vykonat, abyste tu mohl začít podnikat nebo si jen založil živnost, je pro cizince neuvěřitelné.

Jak hodnotíte bezpečnost ve srovnání s jinými městy?

Praha je jedním z nejbezpečnějších měst, kde jsem kdy byl, nikdy jsem se tu necítil ohrožený. Občas je slýchám děsivé historky od známých, kterým vykradli byt. To samozřejmě je problém, takže jsem si pořídil dvojitý zámek.

A jak hodnotíte zdejší zdravotnictví?

Přijde mi strašně chaotické. Péče není bůhvíjak kvalitní a za vyšší standard je nutné platit vysoké příplatky. Když jsem přišel do nemocnice, připadal jsem si někdy jako v románu Franze Kafky – většina lidí mi nedokázala poradit a než jsem se dostal tam, kam jsem potřeboval, musel jsem se ptát asi dvaceti lidí. Na konci celého toho procesu jsem se pak cítil jako Řehoř Samsa, tedy jako obtíž pro všechny lidi kolem.

Když se podíváte na Rangún nebo Phnompenh, tak jsou to sice chudá města, ale mají něco, co Praha nemá?

Jsou to sice nerozvinutá města, ale je to Asie a jsou to buddhistické země, které v sobě mají velkou mystiku. Můžete z centra města vyrazit do okolních vesnic, navštívit malé kláštery, z nich sledovat mlhu nad zvlněnými kopci, a při tom poslouchat, jak mniši bijí na gongy… Je tam něco, co mě vnitřně velmi přitahuje a dotýká se mojí duše. Ne že by se jí Praha a Česko nedotýkaly, ale je to do velké míry kultura a spiritualita, kterou znám, byl jsem vychován v katolické tradici. Asie představuje v tomto ohledu úplně novou zkušenost. Tohle mi tady chybí. A samozřejmě vynikající jídlo.

Kvalita života se dá posuzovat také podle chování obyvatel města. Někde se lépe navazují vztahy a přátelství než jinde. To se sice nedá moc měřit a srovnávat v žebříčcích, nicméně jak si v tomhle ohledu stojí Praha proti New Yorku nebo Phnompenhu?

New York je jedno z nejosamělejších míst na téhle planetě. Jak se říká, jste tam sami uprostřed davu. Vzpomínám si, jak jsem jednou šel po ulici, na uších sluchátka a pohled upřený do země. A v tu chvíli jsem plnou vahou vrazil do chlápka, který šel proti mně. Bum, podívali jsme se na sebe a pak jsme bez jediného slova pokračovali v chůzi, aniž bychom se omluvili nebo si aspoň vyměnili nějaké gesto. Vůbec nic. Ve městě, které má miliony obyvatel a chybí mu komunikativnost, se pak těžko žije. V Praze je těžké navázat přátelství s místními obyvateli, ale hlavně proto, že jsem expat. A expati většinou tráví čas s jinými expaty. V komunitě cizinců žijících v Praze najdete lidi, kteří tu žijí už opravdu dlouho, dvacet třicet let. A tito lidé se uzavírají, o nové přátele ani moc nestojí. Takže navazovat tady přátelství je složité, ale když se snažíte, tak to  jde - stejně jako kdekoli jinde. Nepovažuji Prahu za nepřátelskou. Lidé jsou tu vzdělaní a přátelští.

Kolik máte českých přátel?

Nemám nejlepší přátele, ale potkávám se na kafe nebo na pivo s asi deseti lidmi, které považuji za přátele. Moje žena je na tom podobně. Většinou jsou to mladší lidé kolem třiceti jako já.

Co děláte v Praze, když máte volno?

Možná to bude znít hloupě, ale rád prostě piju pivo. Dobře natočený půllitr plzeňského, to mi bude v Singapuru chybět. Jinak hodně času strávím jen chozením po ulicích, fotografováním, psaním. A zbytek volného času trávím s rodinou. Také dost cestujeme po Česku.

Kde v Praze jste bydlel?

Dva roky jsem žil na Smíchově poblíž Anděla. Měl jsem to tam rád – Smíchov byl špinavý, na ulicích jste potkávali opilé lidi, mělo to svůj osobitý charakter. Teď bydlím tam, kde většina pražských Američanů, tedy na Vinohradech. Velmi klidná a pěkná čtvrť plná parků a maminek s dětmi. Jen trochu moc čistá na můj vkus…

Takže bydlíte v hezkém měšťanském domě z 19. století v prostorném bytě s balkónem?

Ano, je to pěkný a prostorný byt, i když hodně dlouho nebyl zrekonstruovaný. Mám také slavného souseda – dvě patra nade mnou bydlí předseda Pirátské strany Ivan Bartoš. A v bytě přede mnou bydlel Daniel Landa. Takže ta budova má svoji historii.

Jaké jsou sousedské vztahy ve srovnání s New Yorkem nebo Asií?

Lidé se o mě vůbec nestarají. Když je míjím na chodbě, řeknou dobrý den a pokračují v chůzi. V Barmě mě sousedi občas navštívili a přinesli mi během nějakého svátku mísu nudlí, anebo mi nabízeli pomoc, když jsem měl nějaký problém. Tady i v New Yorku se lidé mnohem víc starají sami o sebe.

Živil jste se tu jako zahraniční zpravodaj pro Wall Street Journal a New York Times, agentury Bloomberg nebo televizi Al-Jazeera. Není Praha pro globálního novináře trochu chudá na události, které by zajímaly zbytek světa?

Popravdě trochu je. Když přitom v Česku sledujete politiku, zjistíte, že je tu docela vysoká míra korupce. Takže se nedá říci, že by se tu z pohledu žurnalistiky nic nedělo, jenže zbytku světa je to jedno. Jako novinář píšu pro několik zahraničních médií. Když jim nabídnu zprávu o korupční kauze na pražské radnici nebo ve vládě, nikoho to moc nezajímá; je těžké najít věci, které lidi zaujmou. A v posledních letech také mimochodem pociťuji, že novinář pracující pro liberální médium je v Česku za svoji práci mnohem více terčem kritiky ze strany různých konzervativců či fanoušků spikleneckých teorií.

Co tím myslíte?

Před dvěma lety jsem třeba psal zprávu o české muslimské komunitě, která je sice malá, ale často je terčem xenofobních kampaní. Tu zprávu jsem psal pro server Al-Jazeera - a poté, co vyšla, o mě server Parlamentní listy napsal článek v tom smyslu, že bych měl být deportován. Dostával jsem pak výhrůžky na mail i na Facebooku a na Twitteru. Psali mi různí lidé, že bych se měl stydět, ale neměli argumenty, čeho tak strašného jsem se dopustil. Vyčítali mi, že jsem protičeský jen proto, že jsem nesdílel jejich nacionalistické názory. Sedm let jsem pracoval jako novinář v Barmě a v Kambodži a psal jsem o mnohem horší korupci pro místní noviny, ale nikdy si nikdo takhle nestěžoval ani mi nevyhrožoval.

Jaké události v Česku vaše zaměstnavatele zajímaly?

Velkým hitem byl český postoj v kauze Huawei. Česko a Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost v této věci opravdu ukazovali cestu (NÚKIB na konci loňského roku veřejně označil výrobky čínské technologické společnosti Huawei za bezpečnostní hrozbu – pozn. red.). Česko se stalo zajímavým příkladem v debatě o riziku čínských technologií. Také zdejší volby byly poměrně zajímavé. Napsal jsem taky hodně kulturních zpráv, lidi zajímala třeba kauza autorských práv na Krtečka nebo příběh o vzestupu národovecké kapely Ortel.

Teď se stěhujete do Singapuru, kde budete zpravodajem agentury Bloomberg pro jihovýchodní Asii. Na co se těšíte a co vám bude chybět? Singapur je v žebříčcích kvality života vysoko.

Ale taky je to jedno z nejdražších měst světa, z čehož jsem docela nervózní. Budu platit čtyři tisíce dolarů za byt v mrakodrapu, což bude velká změna oproti Praze. Ale jsem rád, že budu moci jíst dobré asijské jídlo. Také budu v těsné blízkosti zemí v jihovýchodní Asii, které mám moc rád. V Singapuru je tak čisto, že se tam dá jíst ze země. A rozhodně nebudou mi chybět pražské zimy, kdy skoro nesněží a je jen chladno…